Původně Moskvan Simon Nabatov (piano), Nils Wogram (trombón) z německého Braunschweig a Newyorčan Tom Rainey (bicí) spolu nezkřížili své nástroje poprvé (viz například Roundup z roku 2009, jazz Limbo nebo Steady Now). CD Nawora nahrávali následně po Roundup v kolínském Loftu a v podstatě se nějak zřetelněji od předchozího kvinteta neodlišují; nicméně tím, že zeštíhleli o Matthiase Schuberta a Ernsta Reijsegera, se o to více zkoncentrovali na vzájemnou souhru. Těch sedm improvizací alba není sice z jednoho kadlubu, najdeme tu i hravější, tanečnější, opravdu nonšalantnější přístupy (Nonchalant Hint), ztajemněnou povlovnost a rozvážné protónování (Heroes Like Us) nebo zvolněné bazírování na jednotlivých tónech (Persistence Is A Virtue), avšak ani to nemusí platit pro celek jmenovaných, většinou delších čísel (od 6 do 12 minut), protože proměňování probíhá na zvukové šachovnici i v rámci jedné souhry, stačí pokyn jednoho z trojice, aby si rébus dalšího navázání proměnili odlišnou tajenkou. Základní rovinou kompaktu však je robustní energie, která výkony zhmotňuje do vzájemné srostitosti, muzikanti stupňují svůj pospěch jako na překážkové dráze, kde překonávají nástrahy, Nabatov zesiluje své původní světelné klávesíkování do tónové hamižnosti nad klávesnicí, bezpečně uzemněnou, Wogram si okamžitě zaoponuje a osvědčuje důležitou roli svého nástroje tím, jak ho brilantně rozeřvává, rozryčí či rozprskává, k čemuž Rainey bubnuje jako o závod a zvyšuje tempo ostatním. Připomíná to místy valnou hromadu, jindy dostihy, místy dokonce průchod minovým polem zvuků, stupňujících probrušovanou srdceryvnost. Bumbáctví bicích, zasukovanost klavíru a rozevlátost trombónu zaplňují celý prostor a neponechávají ani skulinu nezaplněnou, což se týká obou poloh – té bouřlivé i té rozkochané, v obou se totiž trojice dokáže okamžitě zabydlet ať pro hazardérskou provokaci a rozkurážené výtržnictví nebo pro rozněžněné pohroužení. Na této desce, mimochodem perfektně nahrané i po technické stránce, je prostě neustále proměnlivo: střídá se na ní aprílové počasí, chvílemi sprchne, zabouří, následuje silný vichr, ale pak scénu opanuje slunečno. A to všechno neponechá posluchače v klidu. Je to ale provokace, která je nadmíru přitažlivá.
S Nabatovem má dvojice TwinKeys společné klavíry, tentokrát dva, k nim však přidává varhany, harmonium, melodiku, kalimbu a tak podobně. Pod pojmenováním TwinKeys se ukrývají John Wolf Brennan a Esther Flückiger; ten první z nich na řadě předchozích projektů většinou spojoval experimentování s poslouchatelností a na žánry se nikdy příliš neohlížel, jeho partnerka pak proslula spíše v klasické oblasti včetně umného zvládnutí Bohuslava Martinů. Tentokrát titul CD Tarkus and other live stories signalizuje návrat do Brennanových mladých let, kdy jeho idoly byli (a zřejmě zůstávají) hrdinové progresivního rocku. Těm oba věnují svoji pozornost a prezentují je i jako lákadla: ve třech oddílech tu najdeme aranžmá skladeb skupin King Crimson, Emerson, Lake & Palmer, Gentle Giant a Genesis (z éry Petera Gabriela). Ty pak doplňují zčásti vlastními improvizacemi, částečně variacemi (viz převzatý Tarkus a následné Sparkus, Darkus, Sharkus a Larkus). Tento labyrint rozličných odezev nicméně neosvědčuje natolik vlastní překvapující nápaditost, je dopován spíše proměnami nástrojů než originálním přístupem. Brennan si také neodpustí svůj klavír v uvedeném obsazení (jako by se vychloubal svou technickou zručností) označit jako arcopiano, pizzicatopiano, sordinopiano, tamburopiano či framepiano. Uvážlivost k předlohám je zjevná, provedení je na odiv virtuózní, je patrné, že cílem jsou námluvy s širším publikem nostalgizujících zestárlých rockerů, které ocení vžitou nivelizaci i lehčí notu záběru, ale pro fajnšmekry bude toto spektrum bez zásadnější renovace poněkud stereotypní. A tak nejpozoruhodnějšími opusy jsou pro mne Spiders I – VIII a Ligetissimo, v nichž Flückiger osvědčuje jak své snování a umné proplétání melodií, síťující více prvků i nápadů (včetně „smithovských“ varhan) v prvním případě a dovedné parafrázování Ligetiho. Potom ještě předzávěrečná trojice miniatur zajiskří a korunuje hráčskou dovednost obou klávesistů, závěr se pak opět vrací do předešlé machy. Ne vždy musí snaha přilákat široké obecenstvo souznít s předchozími umnými kontaminacemi zábavnosti a originality. Ale ti rockoví pamětníci si tu snad přijdou na své.
NABATOV WOGRAM RAINEY – Nawora, Leo Records, 2012, 61:05
TWINKEYS – Tarkus and other love stories, Leo Records, 2012, 71:37