Nierika: Poison On Your Spoon / Miou Miou: La La Grande Finale

7_06_NierikaNierika i Miou Miou vydali na jaře svá nová alba u kopřivnických Piper Records, spojuje je však více. Oběma je blízká nezávislá scéna a jejich indie(post)rock je prodchnutý nostalgií, byť každá ze skupin má vlastní rukopis a pojetí.
Na POISON ON YOUR SPOON (Piper Records, 2006, 44:12) se Nierika odklonila od triphopu, s nímž začínala, a přiblížila se kytarovému indie rocku, aniž by však zcela zanevřela na minulost. Píseň Matter Of Taste spojuje triphopový doprovod s kytarovým rockem a kapkou kosmických zvuků. Právě šíře záběru, chuť čerpat z různých stylů a pohrávat si s náladou přispěla k pestrosti alba, i když na něm v duchu současného zaměření převažují nostalgické písničky jako je Goodbye, Satellite, Crystal, Naked nebo 1 000 000 Different Tomorrows. Ani ty však nepřinášejí jen obligátní utápění se ve smutku, kdy frontman pouze táhle naříká a vybrnkává tesknou melodii. S výjimkou stylového Satellitu se střídmými aranžemi je doprovod pestrý, objevují se v něm brutálně zkreslené tóny, ruchy, elektronika i loopy, takže se nálada skladeb proměňuje, protože Nierika kombinuje více přístupů. Silver Sky sice začíná jako teskný trip hop, ale záhy se rozjede a nabídne řízný, hodně temný a syrový post punk, okořeněný řadou psychedelických zvuků, prohnaných phaserem. Úvodnímu Undercover zase dodává na naléhavosti opakující se drásavý zvuk syntezátoru, který vytváří kontrast k jemné melodii kytary a předznamenává následný rozjezd. V (R)evolution se dokonce Nierika vrátila k punku, jehož hysterii, vytvářející dobrý kontrast k převažujícím posmutnělým písním, zdůrazňuje dívčí vokál, za který by se nemusela stydět žádná představitelka rozhněvaných riot grrrrls. Nierice se podařilo uniknout jednokolejné fádnosti nezávislých kytarovek, k čemuž přispěli i oba Neuwerthové, bubeník Tomáš, který má na starosti programování, a Dušan, jenž seděl u mixážního pultu. Nová orientace však trochu kapelu zbavila puncu výjimečnosti, s čímž se ostatně musel potýkat i mnohem slavnější Tricky po natočení postpunkového alba Backblow, jež je poctou jeho vzorům. Mezi kytarovkami však Nierika díky pestřejšímu pojetí vyniká. Vadí jen nevýrazné vokály, ani Monika Lohrerová ani Michal Burget nevládnou nijak výjimečnými hlasy. Burgetův neškolený projev sice zdůrazňuje upřímnost, na níž nezávislá produkce stojí, ale ubírá na celkovém dojmu, protože nesouzní s propracovanou produkcí.

7_06_Miou_MiouMiou Miou jsou také představiteli nezávislé scény, jejich album LA LA GRANDE FINALE (Piper Records, 2006, 40:45) je však stylově mnohem snáze zařaditelné, pohybuje se někde mezi sólovými nahrávkami Jima O’Rourka a Stereolab, jejichž vliv je natolik zřetelný, až jde o epigony. Skupinu nejen fascinují nejrůznější analogové syntezátory včetně těch neojbskurnějších, ale Karolina Dytrtová dokonce zpívá francouzsky. V bohatých aranžmá se však objevují i další nástroje, zdůrazňující snovou náladu písní jak z Alenky za zrcadlem, cinkají a zvoní v nich triangl, vibrafon a kalimba. Křehké předivo doplňují akordeon, flétny, foukací harmonika, klarinet a smyčce, jež nostalgickou náladu mizejícího dětství podtrhují.
Miou Miou natočili stylově čistou a do detailu dotaženou desku, v níž nic neskřípe, všechno do sebe krásně zapadá, a která po prvním poslechu neomrzí, protože je v ní stále co nového objevovat. Kapela, která představuje na tuzemské scéně unikát, oplývá neobyčejnou hravostí, na La la grande finale však neprokázala svou originalitu. Drží se přístupu Stereolab, do jejichž svébytného světa se jí podařilo proniknout, avšak neobohatila jej ničím.

Přidat komentář