Sketches of… Czech? (And America?) Nebo snad dokonce Spain, když na tohle album našla cestu i převzatá skladba Elvina Jonese, který si na Milesově majstrštyku zahrál? Vždyť zrovna s touhle Milesovou deskou neměl John nic společného… Nebo naznačuje nějakou souvislost, že se první skladba předchozího alba The Calm (březen 2016) jmenovala Spanish? Ale dosti vtipkování s názvem, důvody pojmenování budou mnohem přímočařejší. K saxofonistovi Ondřejovi Štveráčkovi se od jeho objevení na scéně prostě lepí lichotivé průpovídky o „českém Coltraneovi“, až se z nich stala fráze. Ale vlastně není proč je měnit ani v případě Sketches. Je fajn být ovlivněn tím nejlepším, umět přirovnáním dostát a dokázat přitom neztratit osobitost. A pokud už se třeba lehce rozmazává (ale nemizí) kontakt se současností, tak ve prospěch pochopeného, zvládnutého, upřímného a zatraceně kvalitního „tradicionalismu“.
V sestavě s americkým bubeníkem Genem Jacksonem (též Herbie Hancock, John Abercrombie, Donny McCaslin, Hugh Masekela…), slovenským pianistou Klaudiem Kováčem a jedinou „stálicí“ Štveráčkových kapel, kontrabasistou Tomášem Barošem, už Štveráček jednu desku vydal. Data nahrávání The Calm a Sketches dělí rok, přestože data vydání nejsou tak vzdálena. Možná jde o zdání, i The Calm bylo sehrané naprosto bezchybně, ale je jen logické, že zvuk čtveřice se za tu dobu ještě více provázal. Štveráček svými sóly exceluje, ale netrčí. Jak funguje komunikace s Kováčovým pianem – ti dva mají frázování srostlé jako siamská jazzová dvojčata – i celou rytmikou lze bez mhouření očí srovnávat s nadnárodní hráčskou smetánkou.
Tentokrát ubylo autorských skladeb, což opět není výtka. Album The Form (2013), točené ještě s Brianem Charettem, bylo kompletně skladatelským dílem saxofonisty a členů rozšířeného obsazení skupiny. Na The Calm doplnil Štveráčkovy a Barošovy kompozice jediný převzatý kus. Na Sketches si ovšem čtveřice upravila na míru krom zmíněné skladby Coltraneova bubeníka Elvina Jonese (konkrétně Three Card Molly z jeho sólového alba Genesis, 1971) také melodii zpěváka Billyho Eckstinea I Want To Talk About You: Jistě, natočil ji v roce 1958 také Štveráčkův zásvětní guru John Coltrane. A do třetice Bingem Crosbym proslavený standard It Could Happen To You, původně filmovou píseň z roku 1944, napsanou Jimmym Van Heusenem pro herečku a zpěvačku Dorothy Lamour. A jasně, i tenhle kus hrál Coltrane, jako člen Miles Davis Quintet, a je slyšet, kterou verzi saxofonista poslouchal. Opět potěší, že si Štveráček na záležitostech, které můžeme poměřovat s Coltraneovou verzí, nevylámal zuby. A než cucat z prstu za každou cenu autorský obsah alba, je lepší vydat jen „svoje nejlepší“ a smysluplně sáhnout i jinam.
Autorské skladby se totiž vydařily. Ze třech Štveráčkových vyniká melodicky povznášející Lullaby, dedicated to my daughter Anna, i po vygradování stále relativně jemná, jak se na ukolébavku pro dceru sluší. Ostatně saxofonista právě na předchozím titulu The Calm ukázal, že umí nejen ony slavné zvukově robustní a „silové“ záležitosti, kterými se proslavil. Po jedné kompozici přispěli i Baroš a Jackson. Vůbec přitom nevadí, že Gene Jackson svoji skladbu recykloval, už dříve vyšla na albu amerického hammondkáře Tonyho Monaca. Tady je pochopitelně zase jiná.
Je skvělé, že u nás působí kapela takové úrovně a navíc dokáže vydat během jednoho roku dvě vůbec ne zbytečná alba. Kreslí to pražské klubové scéně hezké – inu, skici.
Štvery Records, 2016, 67:26