Zatímco Plastic People Of The Universe dodnes víceméně udržují setrvalou linii své tvorby, takřka ,pokrevně‘ spříznění Dg 307 ušli co do výrazu velký kus cesty – a s nimi pochopitelně i jejich leader, básník Pavel Zajíček. V počátcích se kapela stylizovala do až barbarské podoby a – aniž by to tušila – byla vlastně zakladatelkou české industriální hudby. Dnes se věnuje většinou spíše libozvučnějším, jakkoli temně odstíněným hudebním plochám, na jejichž podkladu více vyzní Zajíčkova polorecitace-polozpěv. V tomto duchu se odvíjí i jeho první sólové album KAKOFONIE CESTY (Guerilla Records, 2007, 62:17), pohybující se kdesi mezi autorským čtením poezie a hudební nahrávkou. A jak se tedy liší Zajíčkova sólovka od soudobých nahrávek Dg 307, zvlášť když podstatná část hudebníků vystupuje v obou kontextech? Vlastně nikterak výrazně. Dalo by se říci, že zatímco ,Dégéčka‘ na plochu hodinového alba vměstnají, řekněme, deset skladeb, z nichž některé mají blízko k písňové formě (i s náznaky refrénů), na Kakofonii cesty je šest rozměrných částí (od šesti a půl minuty po bezmála čtvrthodinu). Zajíček své texty, psané bez výjimky volným veršem, čte do hudebních ploch, které mají spíše dynamický než ryze hudební vývoj. Přesto by i ony do repertoáru Dg 307 bez problémů zapadly. Ačkoliv Pavel Zajíček není hudebníkem v pravém slova smyslu (jakkoli se zde doprovází na preparované piano a preparovanou citeru), z jeho projevu je znát obrovský cit nejen pro napětí, které je výsledkem souladu hudby a obsahu básní, ale také pro rytmus slov, textových frází a vlastně i myšlenek, který si s hrou muzikantů velmi dobře rozumí. Ve svých osobitě a rozpoznatelně lyrických básních neskrývá charismatický Zajíček silnou osobní strunu (v tomto smyslu se zdají být nejvíce ,jeho‘ texty Na pozadí toho dne… Nepohádka a titulní Kakofonie cesty), ale pracuje i s citacemi, ať už Ivana M. Jirouse nebo Allena Ginsberga. Albem Kakofonie cesty rozšiřuje lounské vydavatelství Guerilla Records záslužnou řadu představování básníků undergroundové generace. Na hudebním podkladu tak v nedávných dobách četli svá díla už Jaroslav Erik Frič či Vratislav Brabenec. Byly to vždy mimořádně silné zážitky – a ten se Zajíčkem není výjimkou.
