Peter Hammill: Consequences

7_hammillO katastrofách, jaké může způsobit neporozumění, přeslechnutí a následně dezinterpretace se dají psát (a píší) romány. A také písně. Nové album věnoval Peter Hammill tématu chyb v komunikaci. Ostatně není to poprvé, kdy anglického zpěváka, multiinstrumentalistu a skutečného básníka inspiroval jazyk jako takový. Hammill po dvou titulech s odlišnými leitmotivy (osobní setkání se smrtelností na Singularity, ztráta a změna na Thin Air) vlastně navázal na starší neveselé pásmo skladeb Incoherence (2004) „o tom, jak nás sociálně i personálně defi nuje naše (ne)schopnost vyjadřovat se a chápat“. Výpověď obou alb je podobná: nerozumíme si, jazyk koroduje, od dob bájné Babylonské věže nezmoudřel tzv. homo sapiens sapiens ani o chlup. Ovšem v případě Inkoherencí vyprovokoval Hammilla neslavný Blairův „irácký“ projev, zatímco nyní v Konsekvencích se písničkář drží spíše v osobní rovině.
Po hudební stránce patří Consequences mezi ta sólová alba, která Hammill natočil sám, bez hostů a navíc s minimálním využitím sekvencerů. Pokud nepočítáme decentní rytmickou smyčku v New Pen-Pal a špetku perkusí, vystačil si s nepřehnaným vrstvením kytary, klavíru, elektrických kláves a hlavně – hlasů, vícehlasů, sborů. Střídáním postav písní s využitím falsetu, kontrastem hrubších hrdelních poloh a málem sakrálně znějících harmonií Hammill oslavil svůj „stárnoucí nestárnoucí“ hlas. Ačkoliv by použité prostředky mohly evokovat cosi uhlazenějšího, vyznívá komornost a baladičnost nahrávky spíš „undergroundově“. A netřeba asi zdůrazňovat, že Hammill za sebou ani tentokrát netáhne prog-rockový patos. I když bývá často ze setrvačnosti házen do artrockové škatulky, pro jeho projekty vždy seděl spíš široký termín alternativa. Když se nadělovala invence a posedlost tvorbou, dostal Hammill vrchovatě. I když nepočítáme diskografi i Van der Graaf Generator, která je z drtivé většiny také autorsky jeho, vydal víc než třicet řadových alb a přitom jen málokteré z nich padá do průměru. Consequences patří k těm zdařilejším a nepřetrhává přesvědčivou sérii titulů posledního desetiletí, započatou pozdním majstrštykem Clutch (2002).

Fie! Records, 2012, 50:12

Přidat komentář