Gusstaff Records, 2022, 48:02
Trio Polski Piach se hlásí k hudbě oblastí tří velkých řek – Nigeru, Mississippi a Visly. Kapela je sice součástí polské folkové i bluesové scény, ale z každé z nich vybočuje nástrojovým obsazením i repertoárem, který se vzpírá zařazení do známých škatulek, a přitom zní až hypnoticky důvěrně. Třeba takový závěr téměř osmiminutové titulní skladby nového alba Północ… Repetitivní tóny kytary oscilují mezi africkým pouštním blues a akustickou variantou žánru od řeky Mississippi, zatímco paralelně znějící tóny čehosi, co připomíná violoncello, odkazují ke slovanským mollovým baladám. Ten smyčcový nástroj se mimochodem jmenuje basolia, používá se v polské a ukrajinské hudbě a různé jeho varianty mají dvě až čtyři struny.
Skupinu Polski Piach tvoří hráč na basoliu Piotr Domagalski, kytarista Patryk Zakrocki a basklarinetista Piotr Mełech. Originálně zní už samo spojení těchto nástrojů, ale pánové samozřejmě vědí, co, jak, proč a v jakém poměru chtějí a mají hrát. Ve většině skladeb na albu je zajímavé především to, co se odehrává v hlubších polohách, tedy „dělba práce“ mezi nižší tóny basolii a basklarinetu. Ve skladbě Nieznany ovšem basovou linku supluje kytara v kombinaci s táhlými tóny smyčce, zatímco basklarinet je nositelem melodie. V sedmiminutové Pogrzebowém se v relativně vyšších polohách proplétají basklarinet s basoliou.
Celé albu Północ je instrumentální, přičemž kapela více než na „příběhy beze slov“ vsází na už zmíněnou repetitivnost a hypnotičnost hudby. Skladby sice mají názvy – a i když jsou jednoslovné, často napovídají mnoho (Wisielec, Glupiec, Księzyc, Pogrzebowy) –, ale asi nejblíže má hudba tria k jakémusi transovnímu soundtracku. Klidnému, bez konkrétního děje, a přitom plnému napětí. A i když při prvním poslechu odkazuje deska Północ spíše k blues a africké hudbě, při opravdu pozorném poslouchání v ní lze nalézat čím dál víc slovanských prvků.