Porter Wagoner: Wagonmaster

8_porter_wagonerPro mnohé je symbolem levného pozlátka amerického country-popu. Když se řekne Nashville a Grand Ole Opry, dodají mnozí jedním dechem jeho jméno. Široký úsměv, vyčesané blonďaté vlasy, blyštivý kostým a silikonové duety s Dolly Partonovou – takový byl v uplynulém půlstoletí zpěvák, kytarista, skladatel a konferenciér Porter Wagoner.
O to překvapivěji zní zpráva, že zapřisáhlý countryman, kterému brzy bude osmdesát, vydal zbrusu nové album u labelu Anti, zastupujícího umělce typu Nicka Cavea, Toma Waitse, Marianne Faithfullové nebo Daniela Lanoise. Aktuální nahrávka Portera Wagonera (je to nevěřitelné, ale skutečně se už od narození jmenuje Vrátný Vozka) nese název WAGONMASTER (Anti Records, 2007, 52:52) a produkoval ji kolega z countryového rodea Marty Stuart.
Na první pohled se zdá, že nezávislé firmy hledají po Johnnym Cashovi další oběť, které by za pět minut dvanáct změnili image vyhaslé hvězdy a objevili ji pro další generaci. Na druhou stranu je dobře, když se starý kovboj může ještě jednou vyhoupnout do sedla a ukázat zelenáčům, jak vypadá pořádná jízda.
A Porter doopravdy překvapil. Ne že by úplně opustil zažité manýry, ale přinejmenším dal jasně najevo, že má světu pořád co sdělit a i s osmi křížky na hřbetu mu to zpívá jako málokomu. Takový B. B. King, rovněž osmdesátník, se na své poslední desce předvedl mnohem méně a většina ostatních muzikantů je v tomto věku ráda, že zvládne vyvenčit psa, natož aby se pustila do nové hudební kapitoly. Wagoner se však ukázal v životní formě a navrch se vytasil s hrstí silných příběhů (za všechny jmenujme historku o samotáři, jenž celý život opatroval obrázek své krásné Kathleen, která nikdy neexistovala).
Album pro Anti Records natočil za tři dny, což mohl zvládnout jen díky tomu, že skvěle intonuje, nedělá chyby a je dokonalý profesionál. Také se obklopil prvotřídními muzikanty, protože i když můžeme Martymu Stuartovi zazlívat pózu jalového manekýna, nelze mu upřít značné kytarové mistrovství. Díky Stuartovi se na desku rovněž dostala skladba, která je sama o sobě menší událostí. „V roce 1981,“ vysvětluje Marty, „jsem jel evropské turné s Johnnym Cashem a pouštěl jsem mu Portera. A on poslouchal a pak povídá: ,Dám ti pro něj písničku, jmenuje se Committed To Parkview.‘ A fakt mi ji přinesl na kazetě, jenže já ji tehdy Porterovi zapomněl předat, a vzpomněl jsem si až teď.“
Působivá píseň Committed To Parkview (Přijatý do Parkview) vypráví o stejnojmenném blázinci, kam se pro své drogové a alkoholické výstřelky dostal jak Cash, tak Wagoner. Jako v každém Cashově textu, i zde se jde přímo k jádru věci: „V pokoji 207 je holka, co to přehnala s thorazinem. Máme tu bubeníka velkejch hvězd, kterej se snaží přestat s benzedrinem. A je tu taky fakt skvělej countryovej zpěvák, co se tak dlouho trápil, až ho sem šoupli pro pokus o sebevraždu.“

Přidat komentář