Je to klišé největší, ale tahle kompilace, vydaná na vinylové desce opravdu není obyčejná. A nejde vůbec o to, že šanci dílem dostala neoposlouchaná jména, že znamená zajímavý vzorek současné tuzemské alternativní scény nebo že jde o krásný artefakt v podobě červenobílého vinylu, který trochu vypadá jako deci krve vlité do kulaté misky s mlékem. Tím, co je zde důležité a podstatné, je impuls, který vyburcoval mnohé k činnosti a především v dnešní době, poznamenané účelovostí, neobvyklá aktivita. Dokumentaristé vytvářejí časosběrné snímky, nejen hudební internetový fanzin Diycore.net po celý rok nabízel komukoli možnost zaslat svou nahrávku, vzniklou jen k tomuto účelu, kterou na čas vystavil a kterou si nejen čtenáři mohli stáhnout. Z celé řady zaslaných projektů pak byla sestavena kompilace, která vedle sebe staví (v rámci různých lokálních scén) zavedená jména a úplné začátečníky, různé hudební přístupy, skutečné výpovědi i výkřiky do tmy. Deska tak v sobě nese otisk doby i zhmotněnou naivitu v tom nejlepším slova smyslu. Došlo ke spojení zdánlivě nespojitelného.
Kolekce totiž působí napoprvé poněkud nesourodým dojmem, nicméně časem se ukáže, že jde jen o zdání a výhodu. Poměrně brutální, ale o to víc prvoplánové příspěvky crustových Průmyslová smrt či zběsilců Pacička by při větším rozsahu byly zřejmě vstřebatelné jen pro relativně malý výsek posluchačů a zdaleka tolik nevyzněly, zatímco vedle elektronického ambientu Petit Pigeon nebo melodické melancholie projektu Hippobelly působí jako přirozený protiklad. Zájem si pro sebe urve i alternativně nápaditý Or, jeden z velkých objevů na tvrdě rockové scéně posledních let i instrumentálně komplikovaní math-rockeři Depakine Chrono. A poklidný, ale zdaleka nikoli rezignovaný závěr v podobě hypnotickým strojovým beatem podložené písně Poslední Praha v podání Aran Epochal znamená katarzi až antického rozměru. Když se v Česku řekne slovo underground, mnozí starší si vybaví tisíckrát omleté plastikovské ala revivalové variace bez nápaditosti a s nulovou schopností inspirovat. Jedenáctka předsudky bourajících skladeb výběru Mladá fronta stárne rychle nabízí prorostlý organismus zcela jiných podob a významů toho slova. A je důkazem, že to nejen jde jinak, ale že o další generaci těch, pro které je mainstreamová forma hudebního snažení nezajímavým krokem, vůbec netřeba mít strach.
Diycore.net, 2011, čas neuveden (vinyl)