Proč přepřahat během jízdy kočár, když k tomu není důvod? Dobrá otázka na americkou zpěvačku a kytaristku Sallie Ford, slavící od roku 2007 úspěch s kapelou The Sound Outside doma i v Evropě. Z uřvaného rockabilly ji prý ale už bolel hlas a ze spoluhráčů, co nedokážou říct pořádný sexy vtip, hlava. K nápadu spolehnout se výhradně na ženské pak už nebylo daleko, i když ve skutečnosti se všechno odehrálo malinko jinak: chlapi zatoužili po pauze a neúnavná Sallie po „ódě na všechny bejby rockerky“.
„Nikdy jsem nechtěla být tím, za koho by mě chtěli mít jiní,“ zpívá ve skladbě So Damn Low a je to jasné: s rockabilly je konec. Přeskočila desetiletí a otevřela se daleko víc garážovému punkrocku, surfu a s rozezněním varhan Farfisa rockové psychedelii. Zůstává syrová a dokáže zakřičet, vytříbená produkce Chrise Funka od The Decemberists se ovšem znatelně podřídila jejímu udanému rozpoložení: jsem šťastná, rozmazlená a v pohodě.
Pokud si nalistujete recenzi na předchozí album Untamed Beast (UNI 4/2013), vyjde najevo, že dříve tomu tak nebylo. Sypala ze sebe tehdy zlostné antimilostné šlehy: „Tahle generace žije ve lži a falši. Já se s tebou chci jen válet v posteli, a jestli je to romantický, to je tvůj úhel pohledu.“
Tak s tím je rovněž amen. Na romantismus moc nedá, sarkasmus a bojový postoj naštvané kobry však přece jenom vystřídalo uspokojení a přemýšlení o přátelství, zatavené občas do humoru nebo dříve nemyslitelné nabídky. Jako třeba v popsurfové Hey Girl: „Život se ti pokazil, ale já budu tvou kávou, pokud chceš být mým šálkem.“
Na chytlavé tříakordové vypalovačky zůstává Sallie Ford casino kadet a na plný taneční parket rozhodně nezapomíná. Workin’ The Job vás na nějdotlačí i přes vůli a překvapení z textu o „sexuálním životě nezaměstnaných“: „Nepotřebuju s tebou spát jen pro peníze.“
Never Be Lame zní díky klávesám Cristiny Cano jako ostřejší Petr Novák & George and Beatovens, nebýt ženského sborového zpěvu, který nynější sestavu – ještě bubenice Amanda Spring a baskytaristka Anita Lee Elliot – od té předešlé odlišuje nejzřetelněji. Sallie drhne beglajtově kytaru, sází spíš riffy než delší sóla a i když ji doprovázejí samé ženy, nic to nemění na tom, že hluku a parády dokážou energicky nadělat víc než dost.
Sallie Ford není určitě mimo dosah přirovnání, konkrétní jména vám ale nenaskočí nebo proto nemáte při vší zábavě důvod. Jedná se zkrátka o americanu bez country a blues. Když Sallie kdysi David Letterman pozval do své televizní Late Show, chtěl prý slyšet pořádný americký rock’n’rollový odvaz. Přání mu s The Sound Outside tehdy bohatě splnila: má ho pod kůží. Nic originálnějšího nevymyslela ani teď, hlasem a nasazením kapely vše jen nadále vypouští ven.
Je dobře že se Sallie Ford ukáže poprvé i u nás: letos vystoupí na Colours of Ostrava.
Vanguard Records, 2014, 41:37
