Už na debutu My Place (2011) se Šárka Adámková představila jako „hotová“, zralá autorka vkusných písní a přesvědčivá zpěvačka i pianistka, bohatá zkušenostmi z předchozího skandinávského angažmá. O schopnostech muzikantů v sestavě The Adams, vesměs dávno etablovaných na zdejší (nejen) jazzové scéně, nevznikly pochyby ani na chvíli. A Thank You působí ještě čistěji a dotaženěji. Pochopitelně došlo k určitým změnám. Občasné jazzové názvuky definitivně zmizely. Naopak přibylo prvků country a důrazu na strunné akustické nástroje, včetně hostování fenomenálního hráče na dobro Luboše Novotného (Druhá tráva). I samotná písničkářka si pořídila ukulele, kterému často dává přednost před klávesnicí piana či hammondek.
Z věčného přirovnávání k Norah Jones už musí být Adámkové nevolno. Konstatujme tedy jen, že vývoj obou dam probíhal opravdu do jisté míry konvergentně. Písně na Thank You jsou odzbrojující svojí intimitou a křehkostí, zpěv konejšivý (s něhou v prvním i druhém plánu), angličtina precizní a bez rušivého přízvuku, zvuk i styl důvěryhodně „americký“. Bez ohledu na fakt, že ve dvou skladbách tentokrát došlo i na české verše. Navíc, navzdory dvojjazyčnosti, působí deska soudržně. A také vyrovnaně, autorka nenatahovala stopáž slabšími kusy, ani se nesnažila vypíchnout nějaký „hitový singl“. Jediné, co by se dalo nahrávce vytknout je to, co vlastně představuje její přednost. Že působí tak „světově“, bez osobitějších „zdejších“ prvků. Klidně ji mohla nahrát dívka narozená v pravlasti americany. Jenže co zdejšího do hudby asi tak přidat, když jde Šárce Adámkové ze srdce zrovna tenhle písničkářský styl? Trochu „folklórečku“? Hloupost, že. Nechejme tedy podobných planých spekulací. Na místě jsou spíš recenzentovy díky za krásné Poděkování. Thank you.
vlastní náklad, 2014, 47:04