Album Spínacího špendlíku DVA V JEDNOM (ANK, 2010, 45:53) je jednou z nejlepších punkových desek, které u nás v poslední době vyšly. Je dospělé, nejde o teenagerský vztek na všechno, ale názor mu nechybí, nejde o další prvoplánovou vykalkulovanou nahrávku ,zábavového pivního punku‘ jako u současných E!E. Stylově čistá deska má potřebnou energii a vztek a přitom nepůsobí hystericky. Současně ale ukazuje, že punk pomalu petrifi koval. Kromě nečekaně dobrého našlapaného zvuku nic překvapivého nepřináší. A to Spínací špendlík nekončí u jednoho mustru, kdy by se úderná sloka střídala s hulákaným refrénem, byť i na ten občas dojde.
Už v úvodní Zkrachovalé existenci, nesoucí se ve středním tempu, přijde pekelné zrychlení, jaké se najde i v Soukromém Donu Quijotovi. Přechody mezi slokami a refrény jsou promyšlené, obohacují vtipné vyhrávky, napětí Vypad bych zase v úvodu dávají stoptimy a la FBP, 1984 sice začíná jako další punková vypalovačka, ale po chvíli se zlomí, přijde temný hrozivý valivý refrén, než se zase tempo začne stpňovat až k úplnému závěru.
Vedle punkových rubařin typu Prosťáka nebo Pane premiér se na desce objevuje i překvapivě melodický Báječný svět, ukazující, že punk nemusí vždy stát jen na sekaných rytmech a válečnými bubny volat do boje, nýbrž že jsou i jiné způsoby, jak popisovat neveselou realitu.
V textech je Špendlík nejsilnější, kdy vychází z vlastních zkušeností, což platí zejména o písních Vítej do Mostu a Vypad bych nebo o Zkrachovalé existenci. Cíle jsou zajímavou sondou do světa lidí, co vystavují na odiv jen svou tvrdost. Někdy však chtění převážilo nad schopnostmi, což ukazuje píseň O rodičích a dětech, trefující se do tlaku kupovat dětem ,to nejlepší‘.
Naopak v obecných tématech upadá skupina do klišé. V písni 1984, kde si pohrává s orwellovským převracením významu naruby, to ještě dopadá dobře. Slabší už je Borec o strážcích zákona či Pane premiér. A už vůbec nevím, proč se dnes věnovat osudu Sarajeva, jako je tomu v Už nikdy, když jsou aktuálnější konfl ikty.
Otázka zní, kam dál. Ta se ovšem netýká jen tuzemského punku, ale celého žánru. Spínací špěndlík asi nemá sílu poskytnout odpověď. To mu ale nelze vyčítat.
