Protestní folkař Karel Kryl zpívá swing, spisovatel Josef Škvorecký produkuje desku a paní hospodská z Kolína nad Rýnem se s partou německých muzikantů rozpomíná na to, že kdysi byla zpěvačkou. Zní to jako pohádka, ale je to čistá pravda. Kuriózní album, o kterém mluvíme, se jmenovalo SWINGTIME (Producentské centrum Františka Rychtaříka, 2007, 36:06) a původně vyšlo v roce 1983 u kanadského vydavatelství West Records. Do Čech se nyní dostává až nyní, v podobě remasterovaného kompaktního disku.
„Tohle CD je základní materiál pro studii o schopnosti přežívání,“ píše v novém úvodním slovu Lubomír Dorůžka. V srpnu roku 1981 totiž v kanadském Torontu napadlo Josefa Škvoreckého, že by mohl dát dohromady pár dalších emigrantů, kteří s ním sdíleli lásku k jazzu, a natočit album písniček, které by jim připomněly domov tak, jak si ho pamatovali a jak ho měli rádi. Později vzpomínal: „Nápad přivést v exilu na svět album českého swingu jsem dostal při nahrávání playbacku na singl Karla Kryla, který jsme vkládali do jeho (Z pod stolu) sebraných spisů.“
Jeho prvním, zcela logickým krokem bylo, že oslovil dva klasiky swingové hudby, Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera, kteří z Čech odešli hned po nástupu komunistů k moci. Přestože však u nás byly jejich skladby na indexu, vzácná možnost znovu se blýsknout, byť v daleké cizině, oba pány zprvu spíš polekala než nadchla. V dopisu z roku 1981 píše Traxler Běhounkovi: „Je to vlastně Pepíkův nápad a když s tím poprvé na mne přišel, jako rozený pesimista jsem v tom viděl jen obtíže – ty v Německu, já v Kanadě, zpěvačka ve Švédsku – a orchestr nikde.“
Vůle však, jak známo, hory přenáší, a tak se stalo, že Běhounek (poté, co mu dali košem čeští jazzmani) sehnal v Kolíně nad Rýnem pár hudebníků, kteří s ním byli ochotni nahrávat bez přípravy a prakticky za hubičku. Navrch zde objevil profesionální zpěvačku Libuši Helclovou, toho času šéfku jedné malé hospůdky, s níž si – i přes její velkou trému a špatné duševní rozpoložení – také plácl. Škvoreckému se zase podařilo sehnat dost peněz, aby v Kolíně mohl zamluvit nahrávací studio. Instrumentální základ Traxlerových a Běhounkových skladeb, který zde byl během jediného dne natočen, pak putoval do Švédska, kde k němu (rovněž na jeden zátah) dozpívali vokály další emigranti – Zuzka Lonská a Zdeněk Kratochvíl.
Výkony těchto zpěváků dnes mohou u někoho vzbuzovat úsměv, i když bychom neměli zapomínat na rychlost, s jakou toto nesnadné natáčení zvládli. Každopádně ale patří do jiné doby, a tak tím, kdo albu dává přesah a zpřítomňuje ho i pro současnou generaci, je Karel Kryl, jenž tu odhaluje málo známou stránku svého talentu. Ne náhodou o něm Jiří Černý vždy tvrdil, že se v jistém smyslu blíží Karlu Gottovi. Škvoreckému se v něm, aniž by to snad pořádně věděl, podařilo probudit skutečného zpěváka. Své party nahrál v Bonnu, kde se zastavil na vyčerpávající cestě vlakem z Mnichova do Dortmundu. Písničky Sám s děvčetem v dešti, Starý mlýn a Už to máme za sebou zbavil patosu, tolik příznačného pro původní verze, ale ponechal jim ráz postaru (tzn. správně a pěkně) zazpívaného šlágru. Především kvůli těmto třem momentům stojí za to znovu si desku Swingtime připomenout.
