Stav ohrožení lze hudebně ilustrovat mnoha způsoby, ale když do ptačího cvrlikání vpadnou táhlé tóny dvou až tří basklarinetů a následně coltraneovsky spirituální saxofony, do toho zavrčí hammondky, nezbývá vám, než se opatrně rozhlédnout, nebo jako posluchač se zabořit hlouběji do křesla v tušení mimořádného děje. Norský kytarista Terje Rypdal, jeden z klasiků jazzrockové kytary sedmdesátých let, se rozhodl coby skladatel své nové album opět pojmout tematicky: tentokrát si k tomu vybral atmosféru kriminálních filmů, detektivek či thrillerů – CRIME SCENE (ECM/ 2HP, 2010, 59:24). Jednotlivé tituly Rypdalovy kriminální svity nejsou odděleny. Hudba (děj) po atmosféře ponurosti v prvních dvou skladbách (Clint – Menace, Prime Suspects) v Don Rypero nabere na dramatickém spádu, což znamená, že Rypdalova elektrická kytara za mohutné podpory kapelníkova kvarteta a sedmnáctičlenného Bergen Big Bandu nás vrátí do období nejdravějších jazzrockových orchestrálních projektů minulosti, v nichž vládnul v první řadě elektrický band Gila Evanse, Don Ellis, komornější Miles Davis či Hancockovi Head Hunters. Vlastní Rypdalovo kvarteto tvoří jeho spoluhráči z minula blízkého (varhaník Stale Storlokken, bubeník Paolo Vinaccia, obstarávající také samplování a dodal jednu skladbu), tak vzdáleného (trumpetista Palle Mikkelborg, s jehož big bandem dokonce nahrál jednu ze svých posledních desek dokonce sám Davis). Jak se na každý napínavý děj sluší, jsou na nahrávce také vzácné chvíle lyrické – v Is That A Fact nás Mikkelborgova trubka chlácholí opravdu jak Davis ve svých nejbaladičtějších časech. Nechybí samplované melodramatické slovní vstupy a rytmus hip hopu (Parli con Me?!), z něhož nás vysvobodí free dialog (hádka padouchů?!) dvou tenorsaxofonů bergenského orchestru. V následující Action se Terje Rypdal vyřádí jak Hendrix ve Woodstocku, skladba není nic jiného než plnohodnotný dravý rock se slots vším všudy. Následující baladická One Of Those a It’s Not Been Written Yet jsou pro změnu orchestrálními dílky témbrového charakteru, k čemuž je využit bohatý dechový arzenál big bandu. Abychom si jej představili: pět muzikantů saxofonové sekce hraje na pikolu, fl étnu, dvě altové fl étny, klarinet, tři basklarinety, dva tenorsaxofony a jeden barytonsaxofon. Čtyři hráči sekce trubek hrají na čtyři křídlovky a dvě trubky a vedle tří trombonů zní ještě jeden trombon basový. Rytmiku tvoří další elektrická kytara, elektrické piáno, kontrabas střídaný baskytarou a další bicí a perkuse. Celý tento ansámbl řídí jeden z multiinstrumentalistů sekce saxofonistů Olav Dale. Rypdal nám škálu nadčasového jazzrocku předvádí skutečně v pestrém a žhavém provedení, Palle Mikkelborg (*1941), kodaňský rodák ještě o šest let starší Rypdala, jehož přínos fúzi jazzové avantgardy s rozvojem elektroniky v jazzu patří v Evropě k těm podstatným, je oprávněně na této novince nejzajímavějším sólistou. (Dvojice Rypdal-Mikkelborg vystoupí 21. října v pražském Paláci Akropolis v rámci koncertního cyklu Other Music – pozn. red.)
