The Avett Brothers: I And Love And You

7_i_endNe všechno, co produkuje Rick Rubin, je zlato. V současnosti se naopak zdá, jako by trpěl nadprodukcí. Ale album I AND LOVE AND YOU bratří Avettů ze Severní Karolíny (Sony Music Columbia, 2010, 50:44) patří navzdory své nenápadnosti k tomu nejpovedenějšímu, na čem se v poslední dekádě podílel. Nebýt něj a jeho firmy American Recordings, možná bychom o The Avett Brothers ještě dlouho neslyšeli. Sethu Avettovi není ani třicet, Scott je lehce přes. Ale dohromady tihle kluci působí jako média, skrz která s neuvěřitelnou naléhavostí promlouvá tradiční americká hudba.
Srážka s energií mladých lidí, co jsou do všeho hr a neuznávají tezi, že optimismus je jen nedostatek informací, musela na Rubina po deseti letech práce s unaveným válečníkem Johnnym Cashem silně zapůsobit. The Avett Brothers patří k autorům, jejichž hudba obsahuje „poselství“, aniž bychom se tomu museli a priori vysmívat. Už název desky – Já a Láska a Ty – si koleduje, ale bráchové ho dokážou obhájit sympatickým konstatováním, že tato tři nadužívaná slovíčka představují „vodoznak lidskosti“.
Spolu s hráčem na kontrabas Bobem Crawfordem a četnými hosty, mezi nimiž nechybí pianista Benmont Tech z Heartbreakers Toma Pettyho či houslista Donny Herron z relativně nedávné kapely Boba Dylana, nás The Avett Brothers berou na vpravdě dylanovskou expedici do newyorské Greenwich Village, jen s tím rozdílem, že postavit vejce na špičku po Kolumbovi je přece jen lehčí. Ale ty velké oči kluka z venkova, co v titulní skladbě natěšeně volá „Brooklyne, pusť mě dál!“, jsou úplně stejné a následující folkovou písničku January Wedding by si v šedesátých letech při troše štěstí mohla zamilovat celá Mc- Dougal Street.
Abychom však ze Scotta a Setha nedělali nostalgiky dřív, než jim z kštice vypadne první šedivý vlas, musíme uznat, že kromě domácích úkolů z folkrockové historie zvládli na výbornou i cvičení z žánru, jemuž oni sami říkají „punkgrass“. Důkazem je rozkopaný punkový chodníček ve vypalovačce Kick Drum Heart i psychobilly Slight Figure Of Speech s odkazem na vzletný vícehlas Beach Boys. Nakřáplý hlas staršího z bratrů navíc – kromě evidentního vlivu kultovního písničkáře Townese Van Zandta – evokuje náladu bluesbarů po zavíračce, jak ji na svých raných deskách s oprýskanou kytarou i za rozvrzaným pianem maloval Tom Waits. Každopádně bude ještě hodně zajímavé sledovat, kam se muzika nadaného tandemu s dalšími lety vydá, co s přibývajícími lety získá i poztrácí.

Přidat komentář