The Ex & Guest: Moa Anbessa

3_moa_anbesaHolandská parapunková úderka The Ex vznikla v roce 1979 jako typický produkt doby. Proti všemu revoltující mladíci vymysleli nejdřív název, nasprejovali ho po zdech v okolí svého bydliště a potom teprve začali shánět nástroje a zkušebnu. Nicméně do roka a do dne byl na světě jejich první singl a bylo jasné, že The Ex jsou sice do jisté míry pod vlivem punkových ikon typu Sex Pistols, Clash či Stranglers, ale nezapřou v sobě rodící se originalitu par excellence. Singlové tvorbě zůstali věrni celých deset let, ovšem ve zcela jiné konstelaci, než tomu obvykle bývá. Pro The Ex není singl předmětem prezentace hitu, který potažmo pomáhá prodávat album, ale svébytným artefaktem, jenž může mít celou řadu účelů. To vše dokládá CD Singles. Period. (The Vinyl Years 1980–1990) z roku 2005, kde najdeme kromě textů a veškerých údajů také velmi podrobnou historii kapely. A je to velmi vzrušující čtení a pochopitelně i poslouchání. Ačkoliv The Ex relativně záhy začali experimentovat se svobodnou improvizací a zvát si ke spolupráci nevšední hosty (za všechny jmenujme geniálního violoncellistu Toma Coru, s nímž natočili alba Scrabbling At The LockAnd The Weathermen Shrug Their Shoulders), jejich singlová podoba si udržuje anarchopunkový rozměr, i když od dvouminutových vypalovaček Human Car či Stupid Americans k weillovsky šansonoidnímu Lied der Steinklopfer zaznamenal soubor pochopitelně značný posun. Mnoho nahrávek má silný politický aspekt od zasquatování vily určené k demolici přes podporu stávky britských horníků až po protesty proti tichému souhlasu nizozemské vlády s obchodováním s JAR v době apartheidu. Původní vinyly v několika případech obsahují i skladby dalších kapel, s nimiž byli The Ex spřízněni. Ty se žel na stříbrný kotouč nevešly, respektive by asi trochu nabourávaly danou stavbu. Nicméně jsou tady naznačeny počátky zájmu souboru o etnickou hudbu. V roce 1984 se totiž seznámili s kurdskou kapelou Awara složenou z uprchlíků z Iráku a okamžitě ji přizvali ke spolupráci – byť tehdy ještě nedošlo k fúzi jako takové, ale pouze k vydání společné nahrávky. O dvacet let později už byla situace trochu jiná. The Ex si na oslavu čtvrtstoletí svého trvání přizvali řadu hostů a jedním z nich se stal legendární etiopský saxofonista Getatchew Mekuria, kterého znali z reedice nahrávky z roku 1972. Tento tehdy už penzionovaný bývalý člen orchestru (a částečně i herec) etiopského národního divadla i dlouholetý hráč policejního orchestru měl okolo sebe sice určitou gloriolu, ale de facto nikdy nevycestoval ze své vlasti a sám prohlašoval, že nikdy nebyl ovlivněn americkým jazzem, ale lidovou hudbou svého národa, a v žádném případě neměl potuchy o free jazzu a dalších výbojích. Nicméně The Ex to riskli a vydali se za ním do Addis Abeby a dohoda byla jasná. Mekuriu ,předhodili‘ nejprve improvizační jednotce Instant Copmosers Pool, vedené pianistou Mishou Mengelbergem a bubeníkem Hanem Benninkem, záhy si ho ovšem převzali zpět a vyrazili společně s ním a dalšími hudebníky, na turné do Francie. Odtud byl již jen krůček k vydání alba MOA ANBESSA (Terp Records/ Ex Music, 2006, 61:55), které zachycuje pět skladeb z této šňůry a dalších šest studiových kousků. Základ veškerých skladeb napsal ,král etiopského saxofonu‘ na bázi tradičních etiopských či súdánských melodií (některé jsou vskutku lidové, u jiných je uveden i původní autor) a podle potřeby ho The Ex doplnili o anglické texty a ve spolupráci s hosty – Colinem McLeanem (basa), Xavierem Charlesem (klarinet), Brodiem Westem (altsaxofon), Joostem Buisem (trombón) a příležitostně i Corem Fuhlerem (varhany) – zaranžovali. Výsledkem je skutečně pestrobarevná směsice žánrů, která poskakuje od typického exovského jazzpunku přes bluesové pasáže a europeizovaný africký folklór až po bigbandové laufy. Vše patřičně prohnětené a tudíž kompaktní, na druhou stranu bez známek jednotvárnosti – každý ,flák‘ má své specifikum. The Ex tu prostě dokázali, že jsou schopni se vydat po jakékoliv, byť zarostlé pěšince a dostat se na vysluněný palouk plný vzrušujících plesajících tónů. Na druhou stranu už třeba díky barvě hlasu GW Soka poznáte ty dávné rebely z utrechtské ulice (i když sestava se mnohokrát měnila a dalším zakládajícím členem je již pouze kytarista Terrie). Těžko říct, kdo tomuhle projektu vlastně šéfuje. Ale ona je to spíš vzácná symbióza pouště a mořských hrází. Průnik pre-aylerovského a pre-coltraneovského jazzu s postpostmoderními konotacemi nejrůznějšího druhu, kde se minulost a budoucnost potkává de facto mimo časové kategorie. To znamená, že album není pouze prvoplánově nadčasové. V neposlední řadě je třeba připomenout, že bylo vydáno v rámci edice African Series, kterou Terrie odstartoval již v roce 1998 a najdeme na ní také například CD Lubuaku konžského souboru Konono No.1. V edici IS pak na Terp prezentuje svá dua s Hanem Benninkem, Abem Baarsem a Rozmarie Heggen. Letos by se mělo objevit v nové řadě také album někdejší formace Katheriny Ex Drei Musketiere. Více na www.terprecords.nl.

Přidat komentář