Kdyby čtvrté album pražské rockové kapely The Red Baron REFLECTIONS (AVIK, 2009, 46:05) vyšlo někdy v letech 1972 až 1974, byla by to naprostá bomba. Schéma odpovídá zhruba Demons And Wizards od Uriah Heep. Na začátek hardrockové vypalovačky, pak trochu zvolnit tempo, ve správnou chvíli nasadit akustickou kytaru, rytmus postupně různě gradovat, prošpikovat tklivými sólíčky, zpěv vyšroubovat do patřičné patetičnosti a tak podobně. Před koncem vystřihnout téměř jedenáctiminutový opus, který dokazuje, že kapela utáhne i takovýhle flák. A jako tečka lehká countryovka ve stylu Anyone’s Daughter z Fireball od Deep Purple. Zkrátka dokonalá čítanka hardrocku s (tehdy) progresivními prvky, ale prog rock bych tomu zrovna neříkal. To zní všechno poměrně pejorativně, ale vlastně je to svým způsobem dokonalé dílo. Na jednu stranu výrazně připomíná jak zmiňované Uriáše a Párply (to jednoho napadne už při pohledu na zadní obal), chvílemi i Black Sabbath a někdy i tvrdší kousky od ELP, možná díky využití mellotronu i ty The Moody Blues, ale nejsou to čiré plagiáty a kapele nelze upřít ani jistou vlastní invenci a zejména aranžérský um. Není to vysloveně odvar, ale jakýsi amalgam dávných ikon. Takže kdybyste váhali, které ze svých dávných miláčků si v nostalgické chvilce pustit, tak můžete sáhnout po této nahrávce a máte to hezky po kupě.
Ačkoliv se jedná o retro nahrávku, u The Red Baron není rozhodně cítit těžkopádnost českých zábavových kapel, mají skutečný drive. Album je ale do jisté míry retro nahrávka i v rámci historie kapely, jež nyní vystupuje se zpěvačkou, která ještě možná v budoucnosti zamíchá kartami.
