The Ritchie Success: Chloform

8_the_ritchie_succesVe chvíli, kdy vložíte do přehrávače debutové album CHLOROFORM (C&P, 2009, 42:49) pražských The Ritchie Succes, vyvalí se na vás cosi, co nápadně připomíná Einstürzende Neubauten. Jenomže byla by chyba vzdát to předčasně. Přišli byste o to, že tahle nabídka je mnohem pestřejší. Jsou tu rozvrzané kytary newyorského undergroundu i elektronické šumy a skřípění, je tu uhrančivé deklamování leadera, Švýcara Philippa Schenkera, a celé to dohromady dává sice neradostnou a místy až děsivou vizi, ale nenechává na pochybách, že to své místo na slunci si obstará. I kdyby to ostatní mělo stát ušní bubínky. Jinými slovy – kapela netápe, má jasno a jen už brousí výsledný tvar. Ideální doba pro záznam. Ostatně v řadách téhle stále ještě neokoukané formace se nepohybují žádní zajíci. A ta lety vytříbená nekompromisnost je tu patrná každou vteřinu. S opakovanými poslechy pak opadne prvotní zahlcení a začne se objevovat spousta nápaditostí, vtipných vyhrávek i zvuků tak úchylných, že se nejde neusmát. Takže zas až tak vážné, jak to na první poslech vypadá, to není. Většina zpěvu je v němčině, což dodává na tvrdosti. V kombinaci s countryovou harmonikou v Halleluja vylézá přesně to, v čem je kapela silná – nečekaná zvuková spojení. A pokud následuje psychedelicky rozmazaná, pro změnu v angličtině podaná Angel, která nastoluje atmosféru večírku, kde pokojem, hustě zakouřeným konopím, znějí z laciného kazeťáčku Morphine, je jasné, že tenhle debut má něco do sebe. Má hodně repetitivní, místy až mantrické nálady a připočteme-li fakt, že samply a rytmické smyčky si prý skupina vyrábí převážně sama, máme tu album, které dokázalo prvotní inspirace přetavit v něco nového a zajímavého. Neuspěchaná deska, která by u posluchačů hledajících nové podněty neměla zapadnout.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *