Thomas P. Heckmann: The Lost Tales Vol. II; Pete Namlook: The Namlook Collection II

2heckmanJiž podruhé nás německý taneční pionýr Thomas P. Heckmann přesvědčuje o tom, že jeho hudební rejstřík je mnohem širší, než se dlouho zdálo. Osm tracků pokračující série THE LOST TALES VOL. II (Fax label, 2008, 72:05) rezonuje dříve nevydanými skladbami ve středním až loungeovém duchu se zcela zřetelným otiskem revolučních 70. let. Nadhozená sekvencerová linka spolu s načrtnutou náladou pomalu graduje jednotlivé kompozice pučícími melodickými linkami a drobnými sóly (vše samozřejmě v čistě analogovém podání). Rytmika sice nezapře autora jako matadora tanečních parketů, ovšem zbytek, to znamená melodie i vybrané linky, s láskou vzpomíná na otcovu vinylovou sbírku s Kraftwerk, J. M. Jarrem, Pink Floyd a dalšími hvězdami bloudícími v odlehlých zákoutích nekonečného vesmíru. Tu a tam Thomas zabloudí i do novějších, dejme tomu aphextwinovských vod, přesto atmosférický feeling pomalému a zasněnému Heckmannovi přeci jen sluší nejvíce.

Druhým diskem, který nám čerstvě předkládá label Fax, je netradiční mp3 kolekce Petea Namlooka nazvaná prostě THE NAMLOOK COLLECTION II (Fax label, 2008, 304:08). Obsahuje záznamy šesti setů, které Pete předvedl a poté i jednotlivě vydal v letech 1994 a 1995 (Namlook VI. Namlook XI.). Po vzoru elektronických pionýrů nechával ve svých vystoupeních velký prostor náhodám, okamžité inspiraci (např. pocit zvířete uzavřeného v kleci a elektronické řvaní na konci setu The Caves In Cubic), improvizaci nebo technickým omezením před nebo vprostřed vystoupení. Většinou se jedná o hodinové výseky koncertů v pokročilé noční až ranní hodině, pokaždé ale posunuté do jiné roviny. Set Subharmonic Interference je záznam vystoupení na berlínské Love Parade 1994, které Pete věnoval využití subharmonických akordů po vzoru veterána Oskara Saly (tomu pak vydal dvě samostatná alba), etnickým rytmům se věnuje set The Gate to the Milky Way, vesmírnému, dubově zatěžkanému downtempu hodinovka Monolith a velebnému očekávání východu slunce set Passing Airwhales z dalšího ročníku Love Parade. Pokaždé je ale cítit, že Pete hraje pro lidi, to znamená, že se nerozpouští v melancholii na příliš dlouhou dobu, ale vždy se alespoň na chvíli vrací k tanečnímu fundamentu tanečních parties. Přesto, že se během pěti a půl hodin umístěných na jediném lisovaném kotoučku (s mp3 v kvalitě 256 nebo 320kbps) najde řada zajímavých momentů, stěžejní okamžiky Namlookovy kariéry bych viděl spíše ve studiových albech, například v kooperacích s Klausem Schulzem, Billem Laswellem nebo v jeho sérii ambientních alb Silence.

Přidat komentář