Tomáš Kočko & Orchestr: Cestou na jih

Tomas_KockoCestou na jih naplnil Tomáš Koč­ko s Orchestrem podobný nápad jako na desce Poplór (2006). Tento­krát má sice většina skladeb základ v moravských lidových písních (Po­plór lovil materiál v širším kontextu historické Velké Moravy, od Srbska až někam po hranice Skandinávie), také mapka přiložená k CD zobrazu­je relativně krátkou hudební exkur­zi z Moravskoslezských Beskyd na jižní Moravu, jenže občas to Kočko & spol. mezi jednotlivými regiony brali pořádnou oklikou. Třeba přes Istanbul nebo New Orleans. Aneb všechny cesty vedou do… sklípku?
Ačkoliv jde až na výjimky o „sku­tečné lidovky“, nikoliv o písně ohla­sové, autorské úpravy jsou natolik svérázné, že zapřísáhlí tradicionalis­té budou cedit nadávky. Což můžeme brát jako klad. Pokud bychom hleda­li inspirační zdroje, Tomáš Kočko se opravdu rozmáchl. Album odpichují balkanizované dechy i metalová kyta­ra v Povídali, že sem umreu, kde na­víc pobaví protagonistův furiantský zpěv. Aranžmá Máš Máš / Mamko, mamko si došlo pro předlohu mimo jiné i do Bretaně. Balkánská dechov­ka přejde v písni Na vrch Lopeníka v pseudoruskou „častušku“ a aby toho nebylo málo, přidají se blízko­východní perkuse. Úvod Okolo Pav­lovic už je čirý arabský pop, zatímco v závěru opět dojde i na trošku heavy riffů. Ach voděnko studená se stu­dánkově průzračným zpěvem hostu­jící Alice Holubové by vyzněla skoro jako tradiční balada s cimbálem, ne­být např. elektronické smyčky v pod­kladu a posléze folkrockové rytmiky a vyhrávek smyčců jak od Fairport Convention. Stačilo? Ale kdepak. Ještě si přimyslete doomový hym­nus Poslední Božec (jediná zcela autorská píseň alba), dixielandovou Pytal se ně jeden chlapec nebo varia-ci na rómskou O poštaris avel, zde jako I feel o poštaris. A přidejte kupu hostů, od Zuzany Lapčíkové přes za­sloužilé jazzové kocoury Mojmíra Bártka a Jaromíra Hniličku po rytmi­ku Petr Vavřík (Buty) a Matěj Drabi­na (mj. z jazz-funkových Behind The Door, též pohostinsky Buty).
Při tomto – ač pravdivém a navíc neúplném – výčtu vlivů a muzikan­tů si asi čtenář pomyslí něco o gu­láši. Bláznivé brázdění napříč celým worldpopovým oceánem by moh­lo zavánět i vychloubačným přístu­pem „heč, ještě umíme s morav­skou lidovou provádět tohle“. Jenže album, snad až na poněkud křečovi­tější „bžundu“ Pytal sa ně…, půso­bí zábavně a přesvědčivě. Navíc se Cestou na jih ani trochu neloudá, ale energicky žene. Zkrátka, stopnout si směrem na jižní Moravu Kočka a jeho rozšířený „Orchestr“ slibuje zajímavé putování.

Indies Happy Trails, 2012, 35:29

Přidat komentář