WERNYHORA – Toloka

Polskie Radio, 2022, 44:06

Polské trio Wernyhora se zaměřuje na lidové písně Bojků, Lemků a Huculů, národnostních menšin z pomezí dnešního Polska, Ukrajiny a Slovenska. Konkrétně Bojkové, jejichž písně převažují na novém albu Toloka, tvořili před druhou světovou válkou většinu obyvatel pohoří Bieszczady. Skupinu tvoří zpěvačka Daria Kosiek, hráč na niněru Maciej Harna a Anna Oklejewicz, která střídá violu da gamba, violoncello a různé lidové smyčcové nástroje. V roli hostů na albu účinkují Wojciech Lubertowicz na rámové bubny a duduk a Marcin Pospieszalski, producent alba, na baskytaru. Skupina tedy přistupuje k lidovému materiálu do určité míry konzervativně, ale nebojí se určitého zvukového posunu. 

Za to, že má album blíže k ryzímu syrovému folkloru než k „folklorečku s bicíma“, může nejen citlivý aranžérský a producentský přístup, ale také tvárný hlas zpěvačky Darii, která právem v Polsku nasbírala několik žánrových cen. Další ocenění ovšem za svou relativně krátkou existenci obdržela celá kapela a i nahrání nového alba ve studiu Polského rozhlasu bylo důsledkem jedné takové ceny. 

Album obsahuje směs světských a duchovních písní, přičemž nám mohou být povědomé balady s mariánskou tematikou Marija DivaJak Boža Maty po svitu chodyla, jejichž náměty známe i ze Sušilovy sbírky a potažmo například z interpretace Jaroslava Hutky. Hudebně skupina využívá všech předností svého instrumentáře, syrový doprovod niněry a lidových houslí se dobře doplňuje s uhlazenějšími spodními tóny violoncella nebo violy da gamba. Základní rytmické vzorce zpravidla vykreslují smyčce, zatímco buny a basa zpravidla celek jen nenápadně doplňují. Jednou z výjimek je závěrečná balada Žurba (Smutek), lidová píseň ze západoukrajinského Ternopilu, ve které hypnotické údery do bubnu podtrhují tragický text. Skupina tuto píseň – a spolu s ní celé album – věnovala svým bojujícím ukrajinským sousedům. Tím pádem kolekce starých písní dostává nový obsah. 

Přidat komentář