Hamburský label Pingipung vždy tíhnul vydávat desky umělcům, kteří měli blízko k taneční hudbě a zároveň měli tendenci tento syntetický proud nabourávat organickými elementy. Navíc v pokud možno větší než malé míře. Jedním z adeptů, který splnil kritéria nastavená trojicí zakladatelů je ruské duo WOLS. I když je dnes Jevgeniji Škukinovi a Alexandru Točilkinovi teprve 24, respektive 25 let, neznamená, že se jedná o úplné nováčky na hudební scéně. Své technem ovlivněné tracky umístili jako Modul už na labely Ostwind, Level nebo Harthouse Mannheim a vedle vlastní skladatelské činnosti rozjeli FUSELab jakožto mediální křižovatku spojující různé světy moderní, především elektronické hudby s velmi aktivní výtvarnou sekcí. Jako WOLS se ale dvojice vyhýbá rovnému techno rytmu a ovlivněna dubstepem láme své hutné basové linky do roztodivných tvarů. Dubstep má mnohý zafixován jako zlověstný, industriálně a temně laděný hudební směr. Dvojice z Ruska ale ukazuje, že se stejnou matérií lze vystavět veskrze pozitivní skladbu. Ne skladbu, dokonce celé hodinu trvající album. Asi je to tím, že dvojice nežije na industriálním předměstí Londýna, ale ve slunném Krasnodaru. Ani jedna ze čtrnácti skladeb nezní depresivně. Naopak, rytmické vzorce, tak typické pro dubstep, mají velmi přívětivé vyznění, jemné podání a především, zcela odlišný zvukový obal, než žánrová klasika. Na Unframe najdeme majestátní kousky (International), na drobno nasekané rytmické gordické uzly (Geek Rudohop), skladby spíše klasického dubového vyznění, které mohou evokovat například nezapomenutelného Aphex Twina (Araamu’s Army Vs. Our Sneakers) nebo klidnější ukolébavky (Bathyscape Najde Music Box). Asi se to dalo čekat rovnou, že WOLS přijdou s něčím netradičním. Zaprvé WOLS je aliasem německého malíře Alfreda Otto Wolfganga Schulze, jehož oba členové WOLS velmi uznávají. Zadruhé, přečtěte název projektu pozpátku a máte náhle název SLOW, což přesně charakterizuje rozdíl zvuku dua od prvních techno tracků Modul. A zatřetí, v některých variantách hovorové ruštiny se výrazem WOLS popisuje pomalá osoba s hlavou neustále v oblacích. Lépe celkové vyznění prosluněného ruského dubstepu, postaveného na zvuku starých syntezátorů a bicích automatů ze sovětské éry, snad ani vyjádřit nešlo.
Zatímco na prvních dvou deskách se německý bubenický virtuóz a producent Sven Kacirek snažil občerstvit evropskou taneční hudbu o impulzy z exotických krajin, na letošní desce sice vytvořil hudbu složenou z podobných ingrediencí, ovšem ve výsledku radikálně odlišnou. Jak sám při příležitosti vydání novinky prozradil, dříve zasazoval nalapané zvuky do předem vytvořeného konceptu, tentokrát ale s exotickými nástroji a jejich harmonickými i rytmickými linkami počítal od počátku skládání. Jakoby Sven poprvé vzal evropské kořeny a ty naopak rouboval na africké základy. Sven znovu nehraje pouze na bicí a všemožné další perkusivní nástroje, ale svými paličkami rozezvučuje kalimbu, xylofon, marimbu a další melodické instrumenty. Ke spolupráci si přizval špičkové kontrabasisty Johannese Hutha a Johna Eckhardta a zpěvačku Janu Plewu. A aby bylo jasno, z letošní desky Scarlet Pitch Dreams téměř úplně vymizela veškerá elektronika a odhalila tak jazzové základy Kacirkových kompozic. Je velké množství novinářů, kteří Svenovo snažení přirovnávají ke vcelku populárním Brandt Bauer Fricke Orchestra. Na rozdíl od opravdu taneční trojice, která se snaží taneční třeštění předvést ve velkokapelní úpravě, Kacirek jako sólista vsadil na jemnější nálady a své perkusivně melodické vyšívání navíc koření samply smyčců, tahací harmoniky nebo mumraje z neznámého živějšího bulváru. Zatímco trio Brandt Bauer Fricke je nejlepší konzumovat naživo, Sven své drobné aranžérské i melodické nuance dokáže nejlépe prodat díky precizní produkci ve studiu. Není divu, že za své snažení obdržel v loňském roce německou Cenu kritiků. Nerad radím, ale v letošním roce by si zasloužil, vzhledem k brilantní desce Scarlet Pitch Dreams repete.
WOLS – Unframe, Pingipung, 2011, 59:41
SVEN KACIREK – Scarlet Pitch Dreams, Pingipung, 2012, 48:58