Je jedno, jestli označíme Zkoušku sirén za posthardcore, kytarové noise nebo stoner rock. V žádném případě se nespleteme a rozhodně to nikoho z tria neurazí. Tahle marná parta neuvažuje, který styl momentálně více frčí, aby se mu přizpůsobila, kašle na módu a hraje, co sama chce. Kdyby tomu bylo jinak, tak nevydá obstarožní vinyl. Skládá dlouhé neúprosně se valící skladby s klopýtavými přerývanými strukturami, které sjednocuje těžkotonážní zvuk a neuvěřitelný drive. Slyšet můžete ohlasy raných Stooges, MC5, počátků Mudhoney, Tar i Tad, ale taky trochu NoMeansNo a Fugazi. A pokud zamíříme do českých luhů a hájů, dají se vymezit trojúhelníkem Gnu – Esqmeg – Zabloudil.
Prostě syrová hudba, které se nejlépe daří právě v klubech a není ji možné ani nikam přesadit, protože je závislá na zaplivaných sklepních prostorách, jejichž aparatura má to nejlepší dávno za sebou, ale pořád hraje a dává skupině takový ten hutný zastřený zvuk, jaký přesně potřebuje tahle hudba, živená levným pitím. Je obdivuhodné, jak se jej podařilo přenést do drážek. Nahrávky jsou pěkně špinavé, ale v tom dobrém slova smyslu, nástroje jsou čitelné a dobře vyznívají i křehčí pasáže, jaké nabízí úvod Hmoty s příchutí masa. Nakonec však vždy převáží zvuk zfuzzované a zboosterované kytary a skladby gradují, jako kdyby měl nastat konec světa.
Ani nevadí, že písním občas chybí výraznější melodie a hledat refrén je zbytečné. Zkouška sirén je o svobodě vyjádření, o vývoji o střídání témat, tak jak to dělají třeba Sabot, i když tady je větší volnost a zvuk je rockovější a špinavější. Ale to neznamená, že by se občas nevyloupla krásná melodie. A i když zpěv není u této kapely klíčový, slogan Máme se dobře, ale špatně to snášíme, je skutečně geniální.
Silver Rocket, 2011, cca 40 min. (LP)