Úspěch předchozího alba Soundtrack ke konci světa vyhnal popularitu kladenské skupiny tam, kde se obvykle pohybují spíš kolegové z komerčních vod; ostatně i rozsáhlé turné k aktuální novince jen potvrzuje, že příznivců Zrní neustále přibývá. Nové album je tím poznamenáno – nikam se nespěchalo, nic nebylo potřeba dokazovat, do všech stran z něj tryská sebevědomí a uvolněnost, s jakou si kapela hrála i s drobnými detaily a mohla si dovolit experimentovat skoro s každým jednotlivým zvukem. Základní tvůrčí model zůstal stejný: jasně rozpoznatelný autorský rukopis, folkový základ promísený s elektronickými náladami i hlas frontmana Honzy Ungera, který mnohem spíš než obvyklým předavačem poselství je i tentokrát dalším z nástrojů, jednou z mnoha prolínajících se barev. Podobné je to i s texty: nemají jasný význam, naopak dávají každému posluchači možnost si je vykládat po svém. Romantický základ, víra v dobro a potřeba poezie je u toho ovšem nutností. O obnažených emocích ani nemluvě. Snad i proto si kapela dobrovolně „nabíhá“ tušeným komentářům všech cyniků a skeptiků. V písních se to po minulé atmosféře severského lesa hemží zvířaty, která tu vystupují v podobě objektů tušených bajek – nicméně konkrétní výstupy bychom opět hledali marně: kupříkladu na otázku, proč v názvu figuruje kojot, když se v samotném textu prohání liška, si každý musí zodpovědět sám. Jasným posunem je určitý útlum síly akustických nástrojů a větší sázka na symbiózu s elekfinované jako „průniky mezi realitou a dalšími stavy vědomí“. Daleko přesnější je ale říci, že kapela si s novinkou vytváří svůj vlastní paralelní svět. Nebo spíš hned několik podobných světů. Neutíká do nich, ale používá je jako alternativní zálohu reality. Cosi, kam vyráží spolu s posluchači, podobně jako fungují dnes módní „hry“ LARP, kde je stejně tak jako hra sama zajímavá i možnost návratu. Zrní svou aktuální deskou nejspíš potvrdí rozpolcené názory, které na ni hudební posluchači už mají, zahnané do extrémních poloh. Chybí jí tentokrát výraznější hity, jako byly minule Dva nebo Hýkal; o to víc je ale sevřená a celistvá. Připravená pro podobně naladěné. Takže zbývá zásadní dotaz: co vy – jak vy jste na tom s romantikou a denním sněním?
vlastní náklad, distribuce Supraphon, 2014, 49:02
