Všude pobíhaly spousty dětí, na pivo téměř žádná fronta, a když ano, předbíhajícím se to tolerovalo. Armáda známých tváří, chuchvalce vlasů a vousů. Hradecké podzemí má mejdan. Muzikantům se netleskalo. Nevadilo jim to. Mikuláš Chadima s Bandem, začínající a tudíž opomíjený. Samo o sobě to ale bylo studené jako psí čumák. Chvíli česky, víc německy. On sám se snažil, kolegové pouze hráli. Na pivko ale zůstal. Piráti. Piráti 44. Dost se od nich očekávalo. Pan Hamaďák, v současné době student pražské lidové konzervatoře, obor scénáristika a textařství, je znám coby prazvláštní osůbka. Staré Piráty většina lidí považuje dodnes za velice zvláštní vyznavače humoru a rapu. Hradečtí Beastie Boys. Přibyl kuličkovský Roman Vrána (navíc i host na další Chadimové desce), jehož bicí nelze přeslechnout. Spolu s Ivanem Zálišem a Petrem Khunem vůbec nedělali Hamaďákovi pouhé křoví. Tento byrneovsko-šůchovským stylem se hýbající sólák a zpěvák hnal kapelu na bigbítovém koni, tu punkovém, tu nezvykle tvrdém, s pěknými kytarovými riffy a dřevním zvukem kláves. Hlas jako zvon nemá, ale dohání to výrazem, frázováním a přímočarostí. Prostě se s tím nepáře. Jeho zpěv působí dost adekvátně k textům. Spíš ironickým zamyšlením, častěji až na kost oholeným sdělením, bez nějaké větší zašifrovanosti, místy šestadvacetileté mentorujícím. Jako celek to drží všechno sympaticky pohromadě a pánbůh zaplaf za podobně upřímné bigbíty. Má to Švih a chytře je to všechno taženo bez kličkování přímo do branky. Do některých pasáží kláves, které se vlní nad tvrdým spodkem a lahodnou beglajtovou kytarou, se nelze než zamilovat. Už tady, při povídání u piva, Petr Khun, klávesák, něco naznačoval. Únava, nutnost chvilkového osvobození od dlouholetého kapelníka Hamaďáka a vlastní plány. Takže Piráti 44 už jenom ve třech. Prý přitvrdí, klávesy přibudou kapelníkovi, ale k výraznějším zásahům do aranžmá nedojde. Díky získaným penězům by chtěli co nejdříve natočit kvalitní demo a někomu či někam je nabídnout. Nabízet mají co. Slávek Hamaďák navíc hodlá brzy začít pracovat na svém dalším projektu, což má být jednoduchý, monotónní až etnicky založený základ bicích souprav s nově vytvořenými texty příběhy, spíš pocity a výkřiky momentální nálady. Kdo ví? Věřte ale tomu, že mimořádné schopnosti tohoto chlapíka budou pokaždé znamenat záruku solidnosti, netrapnosti a nepozérství.
O názoru nemluvě. A potom, motá se u toho Vrána. Chválit ho nebudu, známe se až moc dobře, ale ještě o tomto šikovném bubeníkovi uslyšíte.
Zbývá Oboroh, kostelecká kapela s deskou, tradicí a slávou. Do hlučícího popirátského času nahrnula svá poselství, až to hladilo. Nádherný zpěv i barevnost nástrojového parku. Škoda, myslím si, že to nebyl zrovna šťastný tah, šoupnout je na konec. Chadima i Piráti už skončili, fronta na chmelový mok se prodlužovala a s tím i nutnost lidem u stolů sdělovat navýsost zajímavé skutečnosti. Jak ale někde na ně natrefíte, nechte se zlákat. Nekecám.
Na závěr vás mohu jen upozornit, že jsem vydržel až do konce a poté s rodinami Vránů a dalších přátel, kteří zakoupili baterii lahví, zamířil k nádraží poslouchat Beatles. Autobus o půl osmé ráno jsem stihl. Na víc se mě neptejte.
