RESPECT FESTIVAL

Praha, Rohanský ostrov, 28. a 29. 8. 2021

Velký zázrak, nebo spíš spousta labour of love, že v čase i prostoru stylově nomádský, virovým importem z Říše středu posouvaný festival Respect je stále stejně kvalitní, zajímavý a veskrze milý. Dramaturg Borek Holeček se sice musel i letos omezit na hosty usazené v relativně blízkém zahraničí, spolehnout na spřátelené interprety a počítat s nečekanými změnami programu. Navzdory okolnostem ovšem dopravil na ostrůvek pohody a anti-xenofobie celou karavanu brilantních hudebních kočovníků nejen z brexitem uskřípnutých Ostrovů.

Friedrich Nietzsche a „ethnic music of Czech republic“

Sobotní a nedělní sérii koncertů zahájila dvě diametrálně odlišná „tělesa“ v režii jediné svérázné osobnosti. Výtvarník a hudebník František Skála už od dob divadla Sklep, Tvrdohlavých, Tros Sketos nebo dotažené absurdity Malého tanečního orchestru Universal stihl českou kulturní i nekulturní veřejnost nadchnout, překvapit, poštívat či nakrknout (škrtněte, co se vám nehodí) kdečím. Ovšem dechovka Provodovjané, ohlášená samotným mistrem jako „ethnic music of Czech Republic“, očekávanou míru chvályhodné potrhlosti ještě překonala.

Záměrně intonačně rozostřená kutálka pozvala diváctvo na taneček věru těžkou kládou, více než desetiminutovou kompozicí Husserlova přednáška. Jakkoliv můžeme být na dechovkový mustr um-ca, um-ca alergičtí, dokonale pěvecky úlisné podání štěpných veršů „říkám ti Nietzschi, ty jdi do pí*i, lepší je Husserlova přednáška“ či „fenomén bytí je prostě k zblití“ osvětlilo vše, co zrovna bylo třeba o „feňomeňolóóógii“ vědět. A pokud posluchače nedorazilo rozverné pásmo polčiček a valčíčků na téma „zániku, smrti a konce světa“ Urnový háj, Na krchově vrzly dvéře nebo Loučko zelená, loučko rozptylová, spolehlivě ho zlomil výkon pěveckého sólisty v autentickém „bakelitovém“ sáčku a vázance stylu předseda JZD. František Skála dokonce neváhal kvůli správnému filosofickému nadhledu textu vyšplhat po konstrukci pódia a vykopávat nožkou vysoko nad hlavami vděčných diváků. Za mě osobně, bránice mě bolí od smíchu ještě při psaní. Přitom se Skála nestal žádným pustým bavičem. Kouzlo tu přece tkví v totálním rozpuštění hranic mezi komunálním humorem (slyš třeba fekální epizodku v Husserlově přednášce), parodií a zcela vážným pohledem intelektuála na smysl lidského pinožení. Smrt přece není žádná prča.

Ve srovnání se sobotním mysliveckým plesovým happeningem Provodovjanů vyznělo nedělní vystoupení kapely Třaskavá směs, ve které frontmana Skálu doplňují originálně pazvukující Petr Nikl a hudebníci Miroslav Černý, Ondřej Černý a Petr Tichý, málem jako set „normálních písniček“. Jenže právě jen v onom srovnání. Naštěstí. Kusy vypečené často na bluesovém půdorysu nebo odvozené od standardů rockových i popových mají dar chytrých parodií a za ukrutně procítěné recitativy by se nestyděl ani T. Texas Taylor se svým balíčkem karet.

Velký zázrak, nebo spíš spousta labour . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář