„lan Curtis byl tím, kdo nám dal hudební perspektivu. Já a Barney jsme do té doby poslouchali skupiny jako Led Zeppelin a Deep Purple. Neznali jsme žádnou alternativu, dokud nepřišel lan a neřekl: Tohle byste měli poslouchat – The Doors, Lou Reed, Velvet Underground, Iggy Pop, MC5.“
A ještě jeden chlapík nezanedbatelně ovlivnil budoucnost letošního pětatřicátníka, bývalého přístavního dokaře – Petera Hooka. Jmenuje se – a asi víte všichni, koho mám na mysli – Johny Rotten. Tehdy v roce 1977 prolomil bariéry podvědomé zakřiknutosti nastupující generace muzikantů, kteří si brnkali doma v garážích a ostýchali se vystoupit na veřejnosti, poněvadž jejich ekvilibristika nebyla zdaleka taková jako u fenomenálních strýčků Blackmora a Wakemana. Sex Pistols tenkrát zavítali i do Manchesteru a Peter Hook a lan Curtis byli přítomni… „Mysleli jsme si, do prdele, to přece může každej, atak jsme do toho šli taky.“ Po počátečních nesmělostech ve The Stiff Kittens zahodil Peter všechny mindráky a byl u toho, když se zakládali Warsaw, předchůdci Joy Division. Snaha a nadšení tu zpočátku sice až příliš narážely na neumětelství… „lidi brzy ze sálu odešli“, nicméně kapela zrála rychleji než víno, a tak záhy nadešel čas prvé sklizně. To už se však jmenovali Joy Division a o Peteru Hookovi šly zvěsti jako o nejen kvalitním basákovi, který povýšil svou hru od pouhého rytmického doprovodu na melodický prostředek, ale i drsňákovi a rváči, s nímž si neradno cokoliv začínat. Vždyť hned při premiéře ukončil koncert bitkou s divákem, který pod pódiem až příliš hlasitě a neomaleně dával najevo svou nespokojenost. Když se pak po letech stal v rodném městě spolumajitelem rockového klubu Hacienda, neváhal se při rozjezdu ujmout role vrátného, resp. vyhazovače. S respektem u lidí, kteří ho znali, si to mohl dovolit.
V průběhu své dosavadní patnáctileté kariéry prožil nádherný vzestup i trpký pád Joy Division, lesk slávy i pokryteckého zatracení New Order a také zrození vlastní kapely Revenge (Pomsta), těžící z dlouhodobé umělecké i lidské přestávky Nového řádu. Po albech Movement, Power Corruption And Lies, Low Life, Brotherhood, Substance a Technique dospěli zřejmě New Order k svému uměleckému vrcholu, za nímž čeká buď pád nebo nezáviděníhodné a o to náročnější úsilí o překročení vlastního stínu. Od poloviny roku 1989 si vybírají oddechový čas a každý z kapely ho tráví po svém. Ten nejaktivnější – zpěvák a kytarista Barney Dickin Sumner se spolčil v duu Electronic s nejopěvovanějším britským kytaristou osmdesátých let Jonny Marrem. Ti nejméně nápadní – Gillian Gilbertové a Stephen Morris se v kruhu rodinném příznačně pojmenovali The Other Two (Ti dva zbývající) a na rozdíl od Electronic zatím vydali jen singl. Čtvrtý – Peter Hook snad ani ne ze msty, jako spíše z touhy po vlastní seberealizaci a využití svých skladatelských, textařských a překvapivě i pěveckých ambicí, založil na začátku roku 1990 právě Revenge… „Připomínalo mi to začátky New Order, jako kdybych začínal úplně znovu“. Ke spolupráci přizval o deset let mladší kolegy Davida Hickse (kytara) a Chrise Jonese (klávesy) a ještě, než spolu vyjeli na turné po malých klubech pro pár stovek lidí, prezentovali se společnou dvacetiminutovou EP „7 Reasons“ s titulní písničkou, sice zajímavou, leč nikterak nevybočující ze vžitého soundu hlavních Hookových chlebodárců. V podobném duchu se dá hodnotit i posléze vydaná LP „One True Passion“, z níž mám pocit, že nebylo prvořadým záměrem kapelníka vymanit se z vlivu New Order, ale „jen“ natočit příjemné dílo s možným využitím nápadů, které neměl do té doby kde uplatnit. Deska má své vrcholy především v písních „Kiss The Chrome“, „7 Reasons“, „Fag Hag“ a „It’s Quiet“ s tím, že i ostatních pět není k zahození, ale zřejmě jen stěží by proklouzly na nějakou z řadovek New Order. Výrazným handicapem je pro Revenge až přílišná podoba barvy i rozpětí hlasů Hooka a Barneye, naopak ctností je snaha o rockovější sound s alespoň nepatrně syrovějšími kytarovými riffy. Suma sumárum jde o písně k tanci, oddechu, relaxaci, vínu a dobré zábavě v menší či větší společnosti. Kdo má rád New Order, potěší ho i Revenge.
