Předem bylo jasné, že tahle deska zachytí jinou Rhiannon. Label ohlásil, že půjde o její první zcela autorský titul. Není to úplně přesné, většina písní je spoluautorských a na závěr dojde i na irskou lidovou „fidlovačku“, ale toť jen informace pro puntičkáře. Oznámení producenta pak mohlo vyvolat i velké pochyby. Ne, že by Jack Splash dělal nesmysly (Alicia Keys, John Legend, Mary J. Blige), jenže je odjinud. Naštěstí, Giddens je výborná, ať dělá cokoliv.
Album propojuje mainstreamově uhlazený zvuk s opulentní orchestrací, dechovou sekcí i smyčci. Jinak ovšem snad žádná píseň nedrží stejný žánr jako ta předchozí. A Giddens vše interpretačně utáhne, aniž by deska zněla jako příslovečný dortík haf a mňau. To spíš gumbo. Různé přísady, ale výsledek chuťově harmonický. „Deska vznikla z lásky a kamarádství se spoustou lidí z různých světů, se záměrem bořit hranice mezi žánry. Částí mojí mise je přesvědčit, že kde vnímáme bariéry, vlastně žádné bariéry nejsou,“ utnula autorka předem kritiku multižánrového naschválu.
Přesvědčí i funkový kus Too Little, Too Late, Too Bad, byť nebýt nezaměnitelného hlasu, hádali bychom nějakou R&B/soulovou divu. Milovníci někdejší tradicionalistky Rhiannon ovšem také leccos ocení. Pořád jde o americanu. Na desce zazní cajun (You Louisiana Man) i folkové či countryové nápěvy (If You Don’t Know How Sweet It Is), byť košatěji a moderněji aranžované, než bylo dříve u téhle dámy zvykem. Nápadné „world“ stopy vnáší perkusemi a akordeonem Rhiannonin italský hudební i životní parter Francesco Turrisi. Nebo konžský kytarista Niwel Tsumbu. Byť zpěvačka bez hnutí brvou přeskočí i na ohlas tradičního popu ve Who Are You Dreaming Of, písni jak vypadlé z nějakého meziválečného muzikálu. A titulní, pro koncepci zvláště důležitá píseň? Odzbrojující, Rhiannon zpívá o svých dětech.
Když se někdo jako Rhiannon Giddens přiblíží mainstreamu, povznese to mainstream a tvůrčí osobnosti neuškodí.