Rhizone: Timelines

Riot Heart Industries, 2021, 69:00

Členové rakouské kapely pocházejí z nejrůznějších hudebních prostředí jako jazz, klasická hudba, progresivní rock, metal, free improvizace, reggae a folk. Páteř děje debutu, který Rhizone nahráli po šesti letech jamování a cizelování konceptu, tvoří filozofie, psychologie a sociologie. „Naší vizí je vytvořit progresivní multimediální divadlo o třech dějstvích,“ vysvětluje kytarista a saxofonista Michael Auinger, „Timelines s osmi kompozicemi je první a brzy budou následovat zbylá dvě. Je už také napsaný divadelní scénář a k hudbě se chystáme vydat krátké filmy, které budou vyprávět konkrétní narativní aspekty.“ Kompletní dílo o 24 písních s herci, umělci bondáže shibari, složitou pohyblivou scénou i fázovanými filmy je založeno na příběhu, popisujícím jak hlavní hrdina, introvertní chlapec trpící schizofrenií, postupně propadá šílenství. To celé ovšem v konotacích k dnešní době s nedostatkem smysluplných lidských interakcí.

Album lze díky nenápadně se vracejícím hudebním motivům vnímat jako jednu velkou píseň, jeden velký příběh, který má své vrcholy a pády. Skladby jsou skvěle řazeny, čímž je dosaženo neustálého toku namísto soustředění se na izolované písně. Plyne však nečekanými směry. Je těžké Časové osy popsat, protože odkazy na jednotlivé kusy by nevystihly celé dílo. Aby toto album fungovalo, musíte se zahalit do konceptu a velmi pozorně poslouchat hudbu jako jedno jediné umělecké dílo. Klavír s cellem navozují klid před bouří a pak se vážně ocitneme v rozběsněném živlu. Chvíli jsme v popových sférách, o kus dál nás napadne, že jsme něco podobného slyšeli na Waitsově Swordfishtrombones, jinde maličko nálady Davisova Kind Of Blue, ovšem se zvonkohrou, hrozivými mužskými hrdelními zpěvy (!) a nebeským ženským vokálem. Pak do deklamací kotle duní, saxofon free kvílí, industriální kytary jak ze severského postblackmetalu a hukot samplů rozšiřují směsici žánrů a forem. Album Timelines by klidně mohlo být jedním z objevů roku.

 

Přidat komentář