RICHARD THOMPSON: Bloody Noses

Vlastní náklad, 2020, 24:50

Sir Richard, folkrockový rytíř bez bázně a hany, zůstává ranařem-intelektuálem i po sedmdesátce. Asi proto má na fotce z titulky EP boxerské rukavice a pojmenoval nahrávku Krvavé nosy. Komu by chtěl nabančit? Nikomu konkrétnímu. Chce se pořád prát se životem, jak o tom zpívá v metafoře v písni As Soon As You Hear The Bell. A ví, že většinu ran stejně zinkasuje sám. V textu The Fortress zase varuje: „Jednou na tebe spadne strop / tvůj víc než dokonalý svět se rozklíží / z pevnosti zbude prach.“ Nepouští se do protestsongů, je spíše sebezpytný. I když přece jen tu tam rýpne, třeba ve „folkovém rock’n’rollu“ If I Could Live My Life Again: „Nenávidím čtyři zdi tohohle vězení / ti zbabělci na mě hodili svoji vinu / kdybych mohl žít svůj život znovu / budu se držet v lepší společnosti.“

Vlastně se Thompson tímhle „lockdown EP“ porval i se situací, která mu zabránila vyrazit na plánovanou šňůru. Proto ani za korona-krize nezahálí. Má doma novou přítelkyni, písničkářku Zaru Phillips. Což není drb, ale příležitost ocitovat Thompsona, snažícího se o pozitivní vidění: „Karanténa nám dala aspoň čas dokončit Zařino album Meditation And KitKats.“ Které mimochodem taky stojí za pozornost, a nejen díky Thompsonovým producentským a hráčským schopnostem. Vlastní šestipísňové EP pak Richard vystřihl i proto, že nechtěl vypadnout z ajfru nahrávání. Když už nemohl se Zarou coby sboristkou vyrazit po světě, alespoň ji využil pro pár vícehlasů. Jinak nahrál vše sám, i když instrumentaci nepřeháněl. Ke kytaře jen decentně přidal mandolínu a tu tam perkuse. Zůstala tak zachována nálada domácí „karanténní“ nahrávky, i když samozřejmě studiově kvalitní a přirozeně navazující na akustickou část Thompsonovy diskografie.

Když už nemůže hrát nové songy na vlastní obdobě nekonečného turné, věnuje Thompson podzim sérii streamů Live From London. A nemůže se dočkat, až mu situace dovolí zase vtrhnout do ringu.

 

 

Přidat komentář