Svět ambientního tvůrce Roberta Riche jsme si v UNI představovali už před dekádou. Američan, který kombinuje něžnou ambientní elektroniku s hrou na různé druhy fléten a pedal steel kytaru, je také znám také jako propagátor celonočních „spacích koncertů“. Ty nedávno slavily úspěch pod názvem série Silent Night i u českého fanouška. Nedílnou součástí Robertovy diskografie jsou kooperace s dalšími muzikanty. Mezi nimi se během let objevily takové osobnosti jako Steve Roach, Markus Reuter nebo Ian Boddy. Na letošní novince se Robert poprvé střetává s italským kytaristou Lucou Formentinim, který má v porovnání s Richem přeci jen skromnější diskografii. Přesto se může pochlubit spolupracemi s takovými osobnostmi hudebního světa, jako například s Markusem Stockhausenem, Holgerem Czukayem, Stevem Jansenem nebo Theo Travisem. Základem společného alba byly intenzivní dny, které strávili oba muzikanti v novém Robertově domově v kalifornském městečku Carmel na břehu Tichého oceánu. Jako by klid nového domova pronikl i do první nahrávky, která zde částečně vznikla. Na společném albu Luca střídá akustické kytary s elektrickými, přičemž ty akustické postupně získávají na dominanci. Robert je rád doplňuje o klouzavé tóny pedal steel kytary, případně decentní klavírní doprovod. Oba muzikanti nespěchají, jednotlivým tónům nechávají v nahrávkách dostatečný prostor. Album je postaveno na krátkých hudebních skicách, z nichž některé se drží niterné atmosféry (Book Without Pages, Memento), vedle toho ale deska nabízí i řadu momentů, které z prostého dialogu dokážou v krátké době vybudovat nečekaně robustní aranžmá (For Sundays When It Rains, Motes Float In Window Light). Deska na posluchače neútočí zjitřenou atmosférou. Na druhou stranu nepůsobí jako šedivá zvuková clona. Je soustředěným dialogem dvou osobností, které nemají potřebu spěchat. Zvlášť, když v neděli odpoledne prší.