Real World, 2022, 48:45
Nad výtečným debutovým albem určitě zastříhají ušima posluchači moderně rozpálené africké hudby; možná i ti, co si je dosud zacpávali kdykoliv, když došlo na elektroniku. K dispozici mají také nevšední příběh o rovnocenných autorech, kteří se na jeho začátku vůbec neznali a nic o sobě nevěděli. A konec? Pořád se neznají a osobně se ještě nesetkali. Telefon, mail? Možná, třeba na jaře, až malijská zpěvačka dorazí do Evropy koncertovat a irský producent usazený ve Státech by měl mít cestu kolem; pokud ho ovšem do práce znovu nepovolají Taylor Swift nebo U2. Zpěvačku s ohromně expresivním hlasem známe z projektu Les Amazones d’Afrique, provázela ji ale pověst neřízené střely. Manažerka Valérie Malot (3D Family) přesto nezvladatelnou pařmenku srovnala do latě a přivedla do studia, kde se s kapelou improvizačně vybouřili; hlavně Rokia, s griotským repertoárem, ačkoliv není griotka. S covidem šly nahrávky do šuplíku. Během práce pro Real World se ale dostaly do rukou Jacknife Leeho, a když ho Valérie požádala, ať s nimi něco udělá, pustil se do toho. Rád: ve studiu je mu prý totiž nejlépe, když v něm nejsou muzikanti, a taky ho bavilo, že o malijské hudbě neměl ani páru a nerozuměl jazyku. Netesal sochu podle svého, nechal se jen instinktivně vést emocemi zpěvaččina nevyzpytatelného hlasu, což, jak sám přiznal, nebyla se všemi přeskoky z dravosti do lyričnosti vůbec žádná sranda, a vložil ho do elektropopové zvukové krajiny. Z původního afrofunkového doprovodu zvýraznil nejvíc umění perkusistů, kytaristy Salifa Koného a hráče na kamalengoni Harouny Samakého, zbytek však nahradil syntezátory, klávesami a elektrickým pianem. Aniž by si show ukradl pro sebe, to je třeba kvitovat, zvykem to nebývá.
V textech Rokia volně střídá griotskou chválu na malijskou říši Bamana a krále Sunjatu Keitu s feministickými výpady a v opravdu silné skladbě Nʼyanyan, natočené v den malijského státního převratu, uklidňuje, že všechny problémy jednou skončí, jen si musíme ještě chvíli počkat.