V době epidemie covidu trávil jazzový kytarista Roman Pokorný čas na chatě, sedal pod borovicí a pročítal si texty Wabiho Ryvoly. A protože sbírky veršů trampského písničkářského génia, zesnulého v roce 1995, obsahovaly i nezhudebněné texty, pustil se do jejich převádění do písňových tvarů.
Album Blues dřevorubce obsahuje patnáct takových „nově vytvořených“ ryvolovek. Vzhledem k tomu, že Ryvolovy písně swingovaly a Pokorný v mládí opravdu jezdil na vandry (a dokonce se prý v osadách na Oslavce dodnes zpívají dvě jeho trampské juvenilie), mohlo ze spojení veršů legendárního autora s kytaristovým blues vzniknout něco smysluplného. A také vzniklo. Deska je to stále dost jazzová, po technické stránce skvěle zahraná, ale zároveň v sobě nese něco z trampské a bluesové syrovosti. S ní souvisí i Pokorného zpěv, spíše trampsky lidový než třeba prvorepublikově salonní. I to pak napomáhá jisté autenticitě celého „retro“ alba.
Roman Pokorný si do studia pozval zajímavou sestavu hudebníků, zčásti jazzmany (Vojta Drnek na akordeon, Ondřej Štajnochr na kontrabas, Petr Nohavica na bicí, Jakub Zomer na klávesy), zčásti jako hosty bluegrassové muzikanty (Jaroslav Jahoda na banjo, Martin Krajíček na mandolínu). Rytmická sekce se svého úkolu zhostila velmi autenticky, swingující kytara je skvělá a volba akordeonu jako důležitého nástroje byla také velmi šťastná.
I když je jméno „textaře“ Ryvoly uvedeno i na obalu alba, jde pochopitelně především o desku Romana Pokorného. Ten si tento projekt vymyslel, složil hudbu, zaranžoval ji, album de facto produkoval i vydal, a dokonce v pár případech lehce pozměnil Ryvoly texty – tam, kde měl pocit, že by dnešní posluchač nerozuměl (vite, co to například kdysi byla „trojkombinace“?). Z pohledu ortodoxních trampů možná odvážný počin, ale provedený s úctou k Ryvolově tvorbě, ale vlastně i proto zdařilý a uvěřitelný.