ROSALIE CUNNINGHAM: Rosalie Cunningham

Rosaliin sólový debut je vzrušující záležitost. Lyricko-epická, pulsy srdce řízená, plná dramatu i přelévaní stylů, vyjevené podstaty i tajemná zároveň, jako když cestou neznámým městem z dáli podvědomě cítíte, že se blížíte k místu, kde se ulice kříží. Je to úplně jiná deska než předchozí dvě s psycho-rockovými Purson. Někteří muzikanti zakoření v jednom stylu a skrývají se tak za „ověřenou“ hudbu, aby vyvolali empatii a pocit souznění. Ne tak Rosalie. Ta vyskočila ze stínu slavné kapely rovnýma nohama a pod vlastním jménem rovnou dvakrát, čili i v názvu desky. Vlastně třikrát – i zcela jiným pojetím hudby. Výborná kytaristka, zpěvačka a s tímto albem zvíme, že i velmi kreativní skladatelka, vynalézavá a na svůj věk (*25. 4. 1990) obrovsky přemýšlivá zvuková experimentátorka.

 

Nahrávat začala v moderním digitálním studiu, ale „rychle jsem pochopila, že to není moje cesta a vrátila se k počátkům, k základu. Nahraný materiál jsem si vzala domů, stopu po stopě přepsala do analogu, abych zbavila nahrávku sterilního digitálního pelu. Pak jsem experimentovala s vrstvami magnetofonových pásů. Po chodbách jsem rozvěsila speciální rozhlasové mikrofony a chodila tudy v různých náladách s kytarou, hrála a zpívala a nahrávala… Finální mix jsme dokončili v analogovém studiu Gerard. Vše jsem nahrála sama naprosto naživo. A podařil se, myslím, nejčistší možný výsledek.“ Ano. Povedla se jí deska, kterou si osobně už v pololetí pasuji na album roku. Moderní progrockový skvost s doteky vlivů třeba prastarých Deep Purple (riffy a výtečná kytarová sóla) nebo na druhém pólu pak psych-folk-rockových Amazing Blondel (renesanční nástroje jako loutna, zobcová flétna ap.). Hlas v mnoha polohách i frázování – napadá mě od Janis Joplin po Kate Bush, vše zní plně, ostře a jasně, žádné známky digitální komprese. A že progresivní rockeři nedělají krátké skladby? Zkuste Rosalii Cunningham. Tímhle okouzlujícím albem se dotkla génia.

 

 

Cherry Red, 2019, 41:37

 

 

 

Přidat komentář