Počátky souboru Agon spadají do roku 1983, ale ofi ciální vznik se vlastně datuje až o rok později, kdy se ke skladatelům Miroslavu Pudlákovi a Martinovi Smolkovi přidal skladatel, dirigent a multiinstumentalista Petr Kofroň. V průběhu následujících let se věnovali vlastní tvorbě, české avantgardě šedesátých let minulého století, grafi ckým partiturám, provedení děl Johna Zorna, Franka Zappy, Philipa Glasse nebo Elliotta Sharpa a spolupracovali také s Blixou Bargeldem z Einstürzende Neubauten. Vydali sedm titulů (dva poslední ve spolupráci s Filipem Topolem respektive The Plastic People Of The Universe) a na Festivalu Alternativa se chystají 23. listopadu v Divadle Archa pokřtít novinku Magorova summa s texty ze stejnojmenného sborníku undergroundového básníka Ivana Martina Jirouse, nositele Seifertovy ceny za rok 2006. Autory hudby jsou Petr Kofroň, Michal Nejtek, Ivan Acher a Mirko Ivanovič. Dvanáctičlennou sestavu (kde nechybí například tři violy či tuba a lesní roh) diriguje Petr Kofroň a hostují zpěvačka Jana Vébrová, Ivan Acher se samply a Magor osobně. Následující otázky jsme vzájemně nezávisle položili dvěma prvně jmenovaným skladatelům a motoru celého projektu, kontrabasistovi Ivanovi Bierhanzlovi.
Jak vůbec vznikl projekt Magorova summa?
MN: Tuším, že ho vymyslel Váňa Bierhanzl. Oslovil nás a napsali jsme skladby.
IB: To už si přesně nevzpomínám, ale vzhledem k tomu, že jsme v posledních letech realizovali více projektů, čerpajících z estetiky a prostředí pražského ,undergroundu‘ (Obešel já polí pět, Pašije a Vlaková opera s PPU, Dg307 Remix, fragment opery Cyber Comics Egona Bondyho), zpracování textů Jirouse se nabízelo. Asi to byl můj nápad, už nevím.
Jak se zhudebňují Magorovy básně?
PK: Každý z nás je zhudebnil jinak. Ivanovič jako modernistickou píseň, Nejtek jako populární píseň, Acher jako koláž Magorových promluv a recitací, Kofroň jako Magorův hlas po jednotlivých slovech.
MN: Jako jakékoliv jiné. Já osobně radši píšu spíše na rytmickou poezii s přesnou dikcí, Magor je většinou trochu volnější, ale aspoň pro mě geniální.
IB: Všem autorům jsem doporučil přečíst Magorovu summu. Výběr textů byl pak na každém z nich, Magor do toho nijak nezasahoval, dokonce prohlásil, že s tím můžeme dělat, cokoliv nás napadne.
Jak probíhal výběr textů a jak dalece se podílel Magor osobně?
PK: Kdo ,zhudebňoval‘, vybral si ze Summy, pro toho, kdo pracoval s Magorovým hlasem, Magor nahrál, co chtěl a doplňoval průpovídkami.
MN: Každý si vybral své texty. Magora jsme do toho zapojili až zpětně, kluci použili jeho nahrávky, já jsem si ho přál živého.
Kdy ses poprvé seznámil s Magorovou tvorbou? Jaký je vůbec tvůj vztah k undergroundu?
PK: V roce 1977. Vztah k undergroundu veskrze obdivný, protože žili ve svobodě, což já jsem nedokázal.
MN: Nevím, snad někdy v devadesátých letech. Můj vztah k undergroundu? Po letech spolupráce s PPU? Hádej…
IB: Magora znám už drahně let, když mi bylo 18, snažil se mě naučit pít fernet, ale nepovedlo se mu to. Ale od té doby znám díky němu princip světla a stínu v barokní malbě a texty Bedřicha Bridela nebo Jiřího Koláře.
Agon Orchestra tímto dílem de facto oslaví 25. výročí vzniku. Jak vidíš jeho minulost a další směřování?
PK: Cesta od ,soudobé vážné hudby‘ k divnému rocku.
MN: Minulost je slavná. Když mi bylo asi osmnáct, Agon jsem přes nahrávky obdivoval, první deska je pro mě naprosto zásadní slovo k vývoji české hudby. Když mě pak vzali do party, byl jsem velmi nadšený. A budoucnost? Nikdo neví. Možná, že po současném lehčím útlumu spadne v budoucnosti z nebe zčistajasna nový Agon. Jako bájný pták.
IB: Mám poslední dobou skepsi ke koncertování, mnoho energie, efekt mizivý. Více mě baví nahrávání, studiová práce, práce s archivy (a ten máme za těch 25 let bohatý). Chtělo by to vydavatele.
Jakým způsobem může v současnosti ,nová hudba‘ oslovit nové posluchače?
PK: Nijak. Kdo chce, najde si svoje, od sbírání zkamenělin k poslechu Marcela Duchampa. Vždycky to však bude zájem jednotlivců.
MN: Například zeleným knírem dirigenta.
Co pro tebe znamená festival Alternativa a výraz alternativa vůbec?
PK: Slyšet, že někdo někde něco dělá, o co jinak nikdo moc nestojí. Alternativa je pro mne malá skupinka lidí na podobné vlně vzdálená oceánu ,společnosti‘.
MN: Festival Alternativa – díky za něj (Magma, Univers Zero atd.). Alternativa obecně pro mě znamená hlavně pravdu, říkám, co chci a ručím za to sebou samým. Bez ohledu na jakékoliv proudy, manýry, komerční či jiné tlaky.