Jedním z hlavních magnetů festivalu Alternativa 2005 byla francouzská skupina Magma. Zakladatelem a vůdčím duchem tohoto uskupení, vzniklého na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, je skladatel, bubeník a vokalista Christian Vander.
Jak vznikl nápad zpívat o planetě Kobaia v umělém jazyce kobaištině?
Nevymýšleli jsme to dopředu, jednoho dne nás to prostě napadlo; možná k tomu přispěl smutek z věcí, které se tehdy odehrávaly. Ani kobaiština ale nebyla dopředu promýšlená, jazyk vznikal současně s hudbou, kterou jsem hrál.
Z čeho jste byl tehdy smutný?
Když jste mladý, těžko poznáte, z čeho jste smutný – cítil jsem bolest, depresi a to vše jsem ve své hudbě vyjadřoval. Ten smutek se obtížně definuje, vlastně se přesněji definovat nedá, protože šlo o velmi osobní pocit. Podobný smutek a hloubku jsem cítil v hudbě u jedné osoby, která mě v té době hodně osvítila, která mi dávala energii a inspirovala mě – tou byl John Coltrane.
Není obtížné hledat inspiraci pro další a další příběhy o mimozemské civilizaci?
Možná mi to usnadnilo to, že mytologie spojená s planetou Kobaia je do jisté míry záležitostí ducha. Sice si ji představujeme někde mimo Zemi, ale ve skutečnosti ji máme přímo v sobě.
Kde berete sílu pokračovat, aniž byste skončil u opakování?
Jsou určití hudebníci, zejména američtí, kteří jsou pro mě vzorem, a jichž si velmi vážím, i když už odešli. V mládí jsem navštívil několik vystoupení Johna Coltranea s Elvinem Jonesem, při nichž jsem měl pocit, že tady už hudba končí. Oni mi dali takovou energii, že mohu dál pokračovat v tvorbě.
Cítíte se nějak spjat s dalšími skladateli, nebo máte pocit, že stojíte mimo proudy?
Je velmi těžké uniknout vlivům a trendům, které přinášejí různé hudební směry. Hudbu dalších tvůrců – ať už vědomě nebo nevědomky – vnímáme. Otázkou je, nakolik a jak se projeví tyto vlivy ve vlastní tvorbě. Pro mě je důležitější, že je moje hudba propojena s životem a ve skladbách, které komponuji, se projevuje narůstání mých zkušeností.
Jak velkou roli má ve vaší tvorbě improvizace?
Vždy se snažím čerpat z toho, co lidé sami přinášejí, takže ve skladbách, i když jsou pečlivě prokomponované, je vždy prostor pro improvizaci. Tak se může každý hudebník volně projevit a ukázat svůj naturel, ovšem samozřejmě v rámci harmonie a nálady skladby. Tak tomu je u Magmy, ale například v projektu Offering hraje improvizace mnohem větší roli.
Jako jeden z hudebních vlivů zmiňujete Johna Coltranea, který ovšem hrál akusticky. Proč jste vy sám dal přednost amplifikovaným nástrojům?
Je to trochu hloupé, ale Magma začala využívat elektrické nástroje také kvůli tomu, protože se v té době ve Francii a v Evropě vůbec nedařilo ozvučit klavír tak, aby byl jeho zvuk věrný a bez parazitních šumů. A proto jsme si koupili elektrické piano, které determinovalo naši amplifikovanou hru.
Jakou roli ve vaší tvorbě hraje akustický projekt, spojující pouze zpěv a piano?
Představuje jádro naší hudby – když skládám, tak hraji na piano a zpívám. Chtěl jsem v něm ukázat hudbu Magmy oproštěnou od prvků, přidávaných při aranžování skladeb a soustředit se tak na jejich počáteční podobu.
Magma poměrně často měnila personální obsazení. Jak jste vybíral muzikanty do kapely?
Když jsem začínal, tak žádný z muzikantů nebyl z Paříže, pocházeli z jejího předměstí, z menších měst, Francis Moze pocházel z Bordeaux a Claude Angel z Tours. Ptal jsem se nejlepších hudebníků v Paříži, jestli by je zajímala tato hudba, která byla tehdy úplně nová. Všichni byli nadšení, ale když jsem jim odpověděl na otázku, jak budou placení, že nijak, tak nikdo z nich nepřišel. Později, když už kapela fungovala, tak do ní přicházeli lidé, kteří se sami nabízeli, že by v Magmě chtěli hrát. Na koncertech jsme potkávali mladé lidi, kteří s námi chtěli spolupracovat. Když jsme v kapele někoho potřebovali, tak jsme se na ně obraceli. Pro kapelu bylo důležité, aby její členové měli široký záběr, Magma je sice ovlivněna jazzem i klasickou hudbou, ale vliv na ní měli i představitelé rhythm&blues Ray Charles nebo Otis Redding.
Nečinily personální změny problémy třeba při interpretaci staršího materiálu?
Ne, protože hudba, kterou hraje Magma, je psaná. A ono je celkem jedno, jestli jsou skladby starší nebo novější, protože naše hudba není svázána s dobou, ve které vznikla. Dá se říci, že nebyla nikdy v módě.
Foto Karel Šuster