Mladí pokračují v našem boji

Je to trochu paradox, na festivalu Colours of Ostrava se mezi desítkami kapel objevují i Hawkwind. Zpočátku tak zdůrazňované žánrové zaměření festivalu na etnickou hudbu sice už před pár lety vzalo za své a volba Boba Geldofa jako jedné z hvězd změnu stylové orientace už jen potvrdila, ale hledat slavné představitele spacerockového undergroundu zrovna na této přehlídce by asi nikoho nenapadlo. Hawkwind jsou ovšem také považování za praotce metalu, v polovině 70. let stály jejich skladby na výrazném ostinátu baskytary, na kterou hrál budoucí zakladatel Motörhead Lemmy. Na otázky odpovídal zakladatel kapely Dave Brock.

7_mladi_pokracuji_1Považovali jste se někdy za heavymetalovou kapelu?
Často vystupujeme na metalových akcích, kam nás zvou. Dokonce i do Norska na blackmetalový festival. Říkal jsem si, prokrista, proč nás zvou, ale hodně kapel se nám tam pak svěřovalo, že poslouchali naše rané nahrávky. Velmi jste nás ovlivnili, říkali nám. To je docela dobrý. A my hrajeme hodně tvrdých věcí.

Pamatuju si Space Ritual.
Jo, na počátku jsme hrávali jen tři akordy, dokola tři tvrdý akordy, bylo to fakt nudný. A teď se to vzývá.

Cítili jste se svázáni s nějakými dalšími kapelami na scéně?
S Pink Fairies. My jsme často kombinovali obě kapely a někdy jsme hráli všichni dohromady jako Pink Wind. Hlavně na free festivalech, kam byl vstup volný. Oni pocházeli ze stejné oblasti, z Landboroke Grove (kde byla velká hippie komuna – pozn. aš). Jejich bubeník Viv Prince s námi hrával. Vůbec jsme si dost prohazovali členy – jejich kytarista Paul Rudolph zase skončil na konci 70. let v Hawkwind.

Já si vždycky myslel, že jste měli blízko spíš ke Gongu…
No, teď s námi už několik let hraje Tim Blake (hráč na syntezátor – pozn. aš) z Gongu. Hrával s námi už v sedmdesátých letech, když s námi bubnoval Ginger Baker, pak ale odešel a udělal si svůj projekt Crystal Machine s velkou laserovou show. No a teď je zase zpátky.

7_mladi_pokracuji_2Jaké to vlastně je, hrát tak dlouho?
Trvá to už čtyřicet let, ale pořád je to dobrá zábava. Kdybychom si to neužívali, tak v tom nepokračujeme. Taky jsme hodně věcí změnili. Hráli jsem na mnoha festivalech zadarmo a to změnilo pohled na hudbu v Británii. Byla v tom svoboda najít kus volné půdy, kam všichni přijeli, postavili aparaturu a řada kapel si dorazila zahrát. Teď potřebuje každý povolení. Když se dostala k moci Margaret Thatcherová, hodně těchto festivalů rozehnala policie. Posledním v řadě byl Stonehenge, ten byl úplně největší. Rozehnali ho v roce 1984. Když na něm zastavili produkci, tak tam bylo 60 tisíc lidí. Hodně jsme se proti tomu bouřili, psali jsme o tom písně a pokaždé, když jsme jeli na další akci, měli jsme pocit, že budeme zase zkoumaní lidmi bez tváře, kteří se na nás dívali v televizi. To byl konec jedné éry, páni přišli zastavit lidi, kteří hráli pro sebe navzájem. Bylo to skoro ve stejné době, kdy se v zemi konaly velké stávky horníků a policie je tvrdě rozháněla, bila všechny obušky.

To zní skoro jako zážitky z dob komunismu – až na počty návštěvníků. A taky to připomíná zásahy proti techno party.
S velkými rave party to bylo úplně stejné. V zásadě už bylo ukončeno jejich pořádání, i když dost vlád v Evropě je podporuje, malá města mají své festivaly, což v Británii není běžné. V Evropě jsme ale hráli na řadě podobných festivalů, jako v Gentu v Belgii, který trvá celý týden. Zní tam hodně různé hudby nejen rocku, ale také reggae nebo klasická hudby. Celé město se změní ve fantastické místo plné hudby, které stojí za návštěvu. Myslím si, že hodně lidí, kteří tam žijí, na ten týden raději odjíždějí pryč. Utíkají.

7_mladi_pokracuji_3Označili byste se za politickou kapelu?
Hodně z našich textů je politických. A měl jsem i docela problémy se dostat do USA, protože mi hodně vadí, jak Amerika jedná. Nemám rád Američany a hodně textů je právě o tom. Bytostně nesnáším americké letecké základny. A možná nevíte, že pomoc za podporu v druhé světové válce, kterou jsme potřebovali pro boj, jsme splatili až v roce 2006. (Posledních 83 miliónů dolarů podle smlouvy o půjčce a pronájmu zaplatila Británie USA 29. prosince 2006, Británie získala z USA válečný materiál za 21 miliard dolarů. Splácet jej začala v roce 1950 – pozn. aš)
Náš bývalý saxofonista v sedmdesátých letech rozerval americkou vlajku a měl potíže s americkými úřady.

A co vám vadí dneska?
Ceny paliv. Lidi si na to stěžovali v rádiu. V této zemi jsou velmi vysoké. Vláda by měla snížit své příjmy z daní za benzín, protože je neuvěřitelné jaké daně v Británii platíme. Ale budoucnost není ve stížnostech, ale v protestech, které budou pokračovat. Zrovna včera (na přelomu května a června – pozn. aš) řidičináklaďáků z odborů oznámili, že budou blokovat dálnice. Pokusí se tak donutit vládu, aby snížila cenu paliv. Protesty asi budou trvalejší a doufám, že s tím každý zkusí něco udělat. Tedy – ne že bych to byl já.

Není to chyba?
Ale co mohu dělat? Já už jsem starý, ale doufám, že mladší lidi budou pokračovat v boji, který jsme vedli, protože se nepodařilo dosáhnout všeho, co jsme chtěli. Žijete pro naději. Změny ve světě jsou příliš pomalé.

Teď trochu odbočím. Jak začala vaše spolupráce se spisovatelem fantasy Michaelem Moorcockem?
Nás vedle techniky velmi zajímalo science fi ction. Michael, jehož knihy jsme četli, bydlel v Nottinghill Gate, kde jsme vždycky žili. Jednoho dne jsme se potkali a když jsme pak měli hrát pod nadjezdem přes Portobello Road – v sobotu odpoledne zadarmo –, Michael za námi přišel, jestli by nemohl odrecitovat nějaké básně. Řekli jsme mu, že to je skvělý nápad, on přišel a četl básně. Od té doby s Hawkwind občas hostoval.

7_mladi_pokracuji_4Pokračuje vaše spolupráce nějak?
On nyní žije v Austinu v Texasu a není na tom úplně dobře. V roce 2000 jsme se s ním při koncertě v Londýně spojili po telefonu, který byl zapojený do aparatury. Přečetl několik svých básní.

Když se bavíme o fantasy, měli jste zájem také o čenrou magii a Alisteira Crowleyho?
Ne, to bych neřekl, té jsme se nikdy nevěnovali, nás zajímala spíše přírodní magie.

Vydáváte dál i sólové desky nebo se už věnujete jen Hawkwind?
Děláme je všichni, nepracujeme pořád spolu. Natáčíme sólové desky, ale protože příští rok slavíme čtyřicet let existence, máme v kapele i bývalé členy.

Oslavíte to výročí nějak?
Každý rok pořádáme u nás na farmě takový rodinný festival, kde je hodně kapel, ale zní tam i jazz a hraje se Shakespeare. Všichni, kteří na něj přijedou, dostávají zvláštní pasy, kde mají svá jména. Je to fajn festival, i když není příliš velký. Ale příští rok tu možná budeme mít Lemmyho a taky Gingera Bakera. To by mohly být docela zajímavé spolupráce.

Budete se v Ostravě hodně vracet do minulosti?
Hrajeme všechno, staré věci, nové věci, v kariéře máme dost klíčových okamžiků, které připomeneme. Do Ostravy se těšíme, ještě nikdy jsme tam nebyli, ale hráli jsme v Belgii ve městě, které bývalo hornické a všude byly domky horníků. Škola sloužila jako šatna.

Kořeny britské spacerockové, undergorundové a protometalové kapely sahají do konce 60. let. U její kolébky stál kytarista a zpěvák Dave Brock a jeho spoluhráč z kapely Famous Cure, další kytarista Mick Slatetry. V roce 1969 se v Holandsku spojili se saxofonistou Nikem Turnerem a po přibrání dalších členů, mezi nimiž byl hráč na syntezátory DikMik, bylo pohromadě jádro kapely, která si říkala Group X, než se přejmenovala na Hawkwind Zoo, posléze zkráceně Hawkwind. V kapele se měnilo obsazení jako na běžícím pásu, jak to bylo u podobných hippieovských part běžné. Na počátku sedmdesátých let v ní ale už působil zpěvák a básník Bob Calvert, hráč na klávesy Del Dettmar a od roku 1971 s ní spolupracoval i Michale Moorcock, který občas zaskakoval za Calverta. Z první poloviny sedmdesátých let pocházejí nejslavnější desky spojující art a space rock s protometalovou úderností – In Search Of Space, Doremi Fasol Latido a koncertní Space Ritual z roku 1972. V roce 1975 z kapely musel odejít Lemmy, jenž byl zadržen v USA za držení drog. Nástup punku a postupné vyhasínání hippieovských ideálů koncem dekády odsouvalo kapelu z centra pozornosti. Soubor se ale nevzdával, přestože obsazení se měnilo doslova od desky k desce a v roce 1988 zemřel Bob Calvert. Kapela se nakonec dočkala satisfakce v podobě zájmu undergroundových metalových kapel 90. let, které Hawkwind považují za jedny ze svých předchůdců.

Foto Colours of Ostrava

Přidat komentář