Nahraná improvizace se stává skladbou

Dvojice improvizátorů, americký kontrabasista GEORGE CREMASCHI a  argentinský hráč na preparovanou kytaru FERNANDO PERALES, spolu na  Alternativě vystoupí vůbec poprvé, i když spolupráci plánovali několik let. Cremaschi je našemu publiku dobře znám, p ravidelně tu pobývá. Vystupoval 11_georgetu nejen v duu No Sugar s  americkou trumpetistkou Liz Albee, ale i v českoamerickém projektu GAMe i  s dalšími improvizátory a také doprovázel japonského tanečníka Ryuza Fukuharu. Kromě preparovaného kontrabasu využívá i elektroniku, zejména jednoduchá analogová zařízení.
Hudebník a performer Fernando Perales hraje na preparovanou kytaru a  experimentuje s kontaktními mikrofony. Vede vlastní soubor Viva la muerte, ale působí i v oktetu čtyř saxofonů a čtyř preparovaných kytar Doble cuarteto. Hraje i v duu Des-truktura se saxofonistou Luisem Condem a v dalším duu b[RAZA] r s brazilským perkusistou Marcelem Armanim.

Jak jste se dali dohromady s Fernandem?
Cremaschi:
Fernanda jsem potkal před pár lety v Argentině. On je jedním z nejvýznamnějších představitelů scény a spřátelili jsme se. Posledních pár let jsme se bavili o tom, že bychom spolu rádi udělali nějaký projekt. Když jsem byl loni v Argentině, pokusili jsme se zorganizovat nějaký koncert, ale neuskutečnil se. Když jsem se dozvěděl, že sem přijede, říkal jsem si, že je to ta pravá chvíle nabídnout pořadatelům Alternativy, že bychom tam zahráli jako duo. On jim nabídl sólové vystoupení a já měl hrát na Alternativě s duem No Sugar. To jsem ani nevěděl, že Fernando přijede. Pak se ale ukázalo, že Liz Albee by stejně nemohla v Praze hrát, protože má ve stejný den důležitý koncert v  Berlíně, tak jsem se obrátil na Fernanda, jestli bychom nemohli hrát spolu. On řekl, že je to fajn, a tak jsem to přednesl pořadatelům.

Čím vás tato spolupráce láká?
Je to možnost realizovat projekt, o němž jsme už nějakou dobu mluvili. Zejména u lidí, kteří žijí tak daleko od sebe, je těžké něco uskutečnit. Ani nevím, kdy on zas bude v Evropě a kdy se já zase dostanu do Argentiny.

11_fernandoVystoupení bude, počítám, improvizované.
Ano, hodně improvizované. Uplatníme možná jen nějaké ideje ohledně struktury, ale nebude to kompozice. Po e-mailu začínáme probírat nápady. Přijede den před vystoupením, takže budeme moci zkoušet.

Použijete jen kontrabas, nebo i elektroniku?
Budu hrát určitě na kontrabas, ale ještě jsme se definitivně nerozhodli, jestli také elektroniku. Fernando se taky ještě rozhoduje. Původně chtěl použít jen kontaktní mikrofony, ale nyní uvažuje, že si s  sebou přiveze i kytaru. A tak jsem ho taky poznal, jako hráče na  preparovanou kytaru. Ve chvíli, kdy na ni bude hrát, zahraji já určitě na kontrabas. Elektroniku bych nicméně rád použil, dá mi to více možností.

Když jste začínal, byl jste spojován se scénou free jazzu. Považujete se stále za jeho představitele?
V tuto chvíli už ne, i když to, co momentálně dělám, vždy závisí na projektu, na hudebnících s nimiž hraju. Ale hudebníci, které si aktuálně vybírám ke spolupráci, nejsou nijak spojeni s free jazzem. Výsledkem je, že se od free jazzu stále více vzdaluju a je tomu tak i v  případě této spolupráce. Chci se vzdálit free jazzu. Když přemýšlíte o  improvizaci jako o umělecké formě postavené na spolupráci, tak si většinou vybíráte lidi, kteří mají kořeny někde jinde, třeba v  elektronické hudbě nebo v noise či přicházejí ze scény konceptuálního umění. Lidé přicházející z jazzové scény se toho účastní stále méně a  méně. Někdy mě to s nimi baví, ale ne zas tolik. Nápady, kterým se nyní věnuji, vycházejí z jiných oblastí.

A budete vaši spolupráci nahrávat?
V budoucnosti bych rád. Doufám, že koncert bude nahraný a na  základě toho, jaký bude dojem z vystoupení, se rozhodneme, zda budeme spolupracovat i v budoucnosti. Obecně se ale rád s lidmi, s nimiž spolupracuju, věnuji také nahrávání, protože nahrávky jsou něco trochu odlišného a nastolují jiné problémy než živá vystoupení. Zejména je tomu tak v případě improvizátorů. Nahrané improvizace nastolují mnoho otázek, protože improvizace naživo má jasný smysl, ale když se nahraje, stává se druhem kompozice. To je velmi zajímavé. Pro mě je na tom nejzajímavější používat improvizaci jako prostředek komponování. Jít do studia, nahrát improvizace, následně je editovat a pak použít v  kompozici.
Je to evoluce. První a druhá generace improvizátorů zastávala tvrdě názor, že nahrávka je jen dokument živého vystoupení. Evan Parker je možná první, který tuto ranou tradici porušil. Existují nahrávky jeho tria z poloviny devadesátých let, kdy ve studiu nahráli hodně materiálu, hodně krátkých věcí, pak je editovali a kombinovali dohromady. Bylo to pro mne důležité, protože jsem už sám v té době pracoval se svými improvizacemi tímto způsobem. Myslím si, že tenhle méně ortodoxní přístup improvizaci rozvinul a obohatil.

www.alternativa-festival.cz

Přidat komentář