O katastrofách, shledáních a Dylanovi na minimalistický způsob

Nejen, že se Kronos Quartet letos vrátí prostřednictvím festivalu Colours Of Ostrava na naše pódia. Navíc ještě prožívá umělecky mimořádně fertilní období, kdy vysílá do světa jednu zajímavou nahrávku za druhou. Nejvyšší čas požádat uměleckého vedoucího Kronosu, houslistu Davida Harringtona o rozhovor.

2_kronos_1Kronos Quartet proslul mimo jiné vyhledáváním zajímavých autorů doslova po celém glóbu. Jak jste se seznámili s ruským skladatelem Vladimirem Martynovem, jehož hudbě je věnováno vaše nejnovější, lednové album?
Prvně jsem narazil na nahrávky kompozic Vladimira Martynova čirou náhodou koncem 90. let, v obchodě s CD někde v Itálii, kam jsme zrovna vyrazili na turné. Ta hudba mě nadchla na první poslech, má ohromnou sílu! Okamžitě jsem Vladimira kontaktoval a požádal, zda by zkomponoval něco pro Kronos.

2_kronos_2Na albu hostuje někdejší violoncellistka Kronosu Joan Jeanrenaud, která s vámi hrála přes dvacet let, do roku 1999. K pozvání vás inspirovala Martynovova variace Schubert- Quintet?
Spíše naopak. Měli jsme v plánu přizvat Jean, se kterou jsme udržovali styky i po jejím odchodu na sólovou dráhu a stále jsme dobří přátelé. Proto jsem navrhl Vladimirovi, zda by nechtěl napsat také jednu skladbu pro kvinteto. Natáčení s Joan byl úžasný zážitek. Naprosté souznění, jako bychom spolu nikdy nepřestali hrát.

Díky vašemu zadání zkombinovat zvuk kvarteta s přednatočenými hlasy vznikla i další skladba, jejíž nahrávka nedávno vyšla. Steve Reich v kompozici WTC 9/11 použil například záznam rozhovoru mezi Severoamerickým velitelstvím protivzdušné obrany a palubou uneseného letadla směřujícího na World Trade Center. Jak se vám tahle tísnivá záležitost hraje na koncertech?
I tuto skladbu, navzdory smutnému námětu, lze vnímat pozitivně. Jde o poctu nevinným obětem i záchranářům, ale zároveň se snažíme vyjádřit podobnou myšlenku jako na našem albu Flood plain. Že po každé potopě, po jakékoliv katastrofě jde život dál. Na místě zničeného povstane nové. Ale stejně mívám při WTC 9/11 pocit, jakoby na mě někdo mluvil z hrobu. Abychom skladbu WTC 9/11 „politicky vyvážili“, často na stejném koncertě hráváme úpravu irácké melodie Oh Mother, the Handsome Man Tortures Me (Mámo, ten fešák mě mučí). Mimochodem, původně jsem si myslel, že jde o prostý milostný námět. Jenže ta skladba získala úplně jiný význam, že?

2_kronos_3Na plánovaném koncertu v Česku v rámci festivalu Colours Of Ostrava ovšem zahrajete spolu s fi nským akordeonovým experimentátorem Kimmem Pohjonenem a hráčem na elektronické perkuse a sampler Samulim Kosminenem suitu Uniko. Skladba měla koncertní premiéru už v roce 2004 a natáčela se o tři roky později. Proč vlastně její realizace na CD trvala až do loňska?
Všichni jsme hodně zaměstnáni, nebylo jednoduché skloubit naše programy. Než se nám podařilo hrubou studiovou nahrávku zeditovat tak, aby smyčce souzněly s elektronikou přesně podle našich představ, vyžádalo si to hodně konzultací a dokonce létání z kontinentu na kontinent.

K zajímavým raritám vašeho repertoáru patří Dylanova melodie Don’t Think Twice, It’s All Right upravená Philipem Glassem, která právě vyšla na charitativním albu Chimes Of Freedom – The Songs Of Bob Dylan Honoring 50 Years Of Amnesty International. Má váš vztah k Dylanovi nějaké hlubší kořeny?
Má. Než jsem poznal svoji ženu… proboha, to je let…. v šedesátém sedmém, neměl jsem ani potuchu, že existuje nějaký Dylan. Právě ona mě seznámila s Dylanovou hudbou. A já jsem ji na oplátku učil poslouchat Albana Berga. (smích) Nahrávání Don’t Think Twice nás bavilo, i když si nedovedu představit, že bychom točili celou desku Dylanových skladeb. Ale kdyby Dylan napsal něco extra pro nás, určitě bych se nebránil.

2_kronos_4Vaše setkání s „lehkou“ hudbou jsou ostatně známa, hráli jste Hendrixe i Sigur Rós, spolupracovali s Tiger Lillies, Tomem Waitsem či Björk. Loni jste začali na koncertech interpretovat i nepojmenovanou skladbu Damona Albarna.
Ano, Damon Albarn má velmi zajímavé nápady. Tuším, že tahle spolupráce by mohla přinést zajímavé výsledky.

Co váš projekt Under 30, ve kterém dáváte šanci mladým skladatelům?
Funguje naprosto skvěle, chodí nám stále víc kvalitních kompozic. A je zajímavé, že zatímco dříve šlo o autory skutečně lehce pod třicet, nyní nám posílají zajímavé a zralé skladby stále mladší lidé. Také mě docela překvapilo, že čím jsem starší, tím víc mě baví hrát muziku mladých autorů. Když jsem na začátku 70. let zakládal Kronos, bylo to z úcty a obdivu k velkým skladatelům… Dnes mě nabíjí energie těch mladých.

Vy sám máte vnuky. Mají muzikantský talent?
Mají. A dělá mi velkou radost, když se doma muzicíruje.

Přidat komentář