Rova – Noty pro nás nemají smysl

V pražském Paláci Akropolis vystoupí 4. března americké saxofonové kvarteto Rova , které se pohybuje mezi jazzem, improvisingem a soudobou hudbou. Soubor během třiceti let spolupracoval nejen s předními představiteli alternativní a improvizované hudby jako je Fred Frith, Lindsay Cooperová nebo Henry Kaiser, ale také natočil skladby minimalisty Terryho Rileyho. Na otázky odpovídal sopránsaxofonista Bruce Auckley. V kvartetu ho doplňuje tenorsaxofonista Larry Ochs, Steve Adams, který hraje na altku, a barytonsaxofonista Joe Raskin.

Co budete v Praze hrát?
2_07_Noty_pro_nasMáme velmi široké a různorodé spektrum skladeb, které uvádíme. Nyní jsou skoro všechny dílem členů kvarteta, nehrajeme moc skladeb, které napsali lidé stojící mimo něj. Náš hráč na barytonsaxofon Joe Raskin složil sérii skladeb, která se jmenuje Jukebox Sweet a které jsme na podzim nahráli. Určitě zahrajeme některé z nich. Pak máme několik improvizovaných struktur, na nichž právě pracujeme. Před rokem jsme též odehráli koncert, na kterém jsme spolupracovali se sanfranciskými tanečníky ovlivněnými butó. Také jsme spolupracovali s tvůrcem videí, který improvizuje s obrazem. Společně jsme vytvořili kus Glass Head, na kterém jsme intenzivně pracovali a zařadili do něj hodně nových struktur pro improvizaci. Něco z nich použijeme v kombinaci s dalšími našimi improvizovanými kusy. Také uvedeme Radar, což je skupinová improvizace, kde signály dávané rukama udávají, co se bude dít.

Použijete na scéně také videoprojekci?
Ne, bude tam jen Rova.

2_07_Noty_pro_nas1Hrajete spolu dlouho. Nemůže se stát, že sklouznete do vyjetých kolejí?
Myslím, že to nebezpečí tu skutečně existuje. Kdybychom těch třicet let hráli jen sami, byli bychom v problémech, ale my jsem udělali tolik věcí s jinými skladateli a dalšími umělci, ať už muzikanty, nebo reprezentanty dalších oborů, že nám to pomohlo dostat se přes různá zaškobrtnutí, která přináší dlouhá existence skupiny. Proto se také často účastníme speciálních projektů, které jsou pro nás výzvou k hledání nových způsobů hry i poslechu. To je hlavní, protože mysl musí být stimulována, abyste byl nucen hledat nové pocity, nové přístupy, nové úhly pohledu. Můžeme mít pocit, že to, co děláme, je velmi staré, ale pak přijde koncert, který je tak neuvěřitelně čerstvý a vzrušující, že si uvědomíme, že je pořád co objevovat.

Jak vznikají spolupráce Rovy s dalšími umělci?
Rova je většinou ten, kdo je iniciuje, kdo stojí na počátku spolupráce. My vybíráme další muzikanty a zveme si je.

Zaujalo mě, že Rova vedle vlastních děl a řady skladeb z pera improvizujících jazzmanů, jako jsou John Coltrane, Art Ensemble Of Chicago či Charles Mingus, natočila také skladby od minimalisty
Terryho Rileyho. To může působit skoro jako protipól.
Terry začal s minimalistickou hudbou, ale jeho tvorba už dávno není minimalistická, je spíše extatická a zaměřená na melodické linky, má i 2_07_Noty_pro_nas2velmizajímavé rytmy a neotřelé harmonie. V jeho skladbách se nástroje proplétají. Terryho hudba se hodí pro saxofonové kvarteto stejně dobře jako pro smyčcové, Kronos také hrál hodně jeho skladeb. Zaujal nás způsob, jakým v jeho hudbě dýchají rytmy a melodie. Myslím si, že způsobem psaní je blízký Mingusovi a spiritualitou a empatií Coltraneovi. Přitom ale zůstává originální.
Hrát skladby Terryho Rileyho nabízelo Rově cestu, jak udělat něco odlišného od toho, co hrála dříve. Proto jsme ho před dvaceti lety oslovili, aby pro nás něco napsal. Teď už bychom to asi neudělali. Jeho skladba je z větší části komponovaná s jedinou malou improvizovanou sekcí, zbytek byl v notách. Larry (Ochs) a Joe (Raskin) proto k dílu připsali další pasáž, kde jsme improvizovali. Původně jsme Terrymu řekli, že od něj potřebujeme ještě jednu část, která by byla více improvizovaná a on nám řekl: víte co, napište si ji sami. Takže jsem přidali pátou větu. On jí byl velmi potěšen, protože se nesla v jeho duchu. Své skladby nám věnovali i další lidé. Byly ovšem kompletně v notách bez prostoru pro improvizaci a pro nás nemělo žádný smysl je uvádět.

Prostor pro improvizaci je pro vás tedy u každé skladby nejzásadnější?2_07_Noty_pro_nas3
Já se o to příliš nestarám, hrajeme vše od čistě psané hudby až po totálně improvizovanou, někdy i hudbu, která je psaná tradičním způsobem, notami v osnově, ale nejčastější je kombinace improvizace a nějakého závazného plánu. Pokud však má být skladba hraná přesně z not, pak musí být skutečně velmi dobrá, jinak je lepší dělat něco jiného, protože my nejsme saxofonové kvarteto zaměřené na klasiku.

Jak obtížné je pro vás přecházet od psaných skladeb k improvizaci?
Neoddělujeme je od sebe, jsme je schopni komplexně propojit. Když se začneme zabývat aranžováním struktur, je velmi těžké rozlišit, co je improvizované a co zkomponované. Při psaní se sice uplatňuje předchozí záměr, zatímco při improvizaci se rozhodujete v okamžiku, ale přišli jsme na to, že improvizace je vlastně komponování v okamžiku hry.

Foto Rachot

Přidat komentář