Tuxedo Moon

Ve světě je příliš mnoho špatné poezie. Po roce se do Prahy vrátila americká avantgardní skupina Tuxedomoon, která vznikla v polovině sedmdesátých let v San Francisku, ale poslední dvě dekády žije v Evropě. 4_Ve_svete1Její vystoupení se dost lišilo, protože Tuxedomoon se tolik neobraceli do minulosti a do repertoáru zařadili tři písně z aktuální desky Bardo Hotel Soundtrack i další tři ze zatím bezejmenného alba, které vyjde na podzim. Na otázky při večeři po koncertě odpovídal houslista a kytarista Blaine L. Reiniger.

Má název desky Bardo Hotel něco společného s Tibetskou knihou mrtvých?
Ano, pokud vím, bardo v tibetštině znamená přechod. Označuje jakýkoli stav přechodu, ať už při smrti nebo zrození, i když mnozí si spojují bardo se stavem, do kterého se dostávají lidé hned po smrti, kdy se – pokud věříte Tibeťanům – ocitáte v limbu a objevují se halucinace. Právě v té chvíli po smrti může mysl měnit skutečnost, pokud zůstane čistá a nereaguje, už nepřijde reinkarnace, lze tedy hovořit o nelineárním prostoru.
Takže jde o hotel stavu přechodu, kdy je mysl unášena a může vše dramaticky změnit. O tom deska vypráví. Hudba je jako titul, zachycuje přechodové stavy.

Nakolik je hudba ovlivněna osudy beatniků Briona Gysina a Williama Burroughse, jak tvrdí propagační materiály k albu?

Novinářům vyhovují taková spojení mezi hotelem barda a Brionem Gysinem, ale ve skutečnosti to tak není. Známe Briona Gysina a známe Williama Burroughse, ale nebylo to tak, že bychom si řekli, složíme hudbu na téma hotelu barda a Briona Gysina, tato nepracujeme. To přišlo později, když se slovy popisovalo, co jsme vytvořili.

A co film, který hudba doprovází?4_Ve_svete2
Nevím, co bych o něm řekl, na něj byste se musel zeptat někoho jiného. Zatím není ani hotový, je jen hudba.

Bylo natáčení desky s takovýmto tématem něčím výjimečné?
Nabídlo nám šanci jet do San Franciska, kde jsme složili veškerou hudbu. Je tím hodně ovlivněná.

Co pro vás znamenalo se po tolika letech vrátit do San Franciska?
Bylo to skvělé, skvělé a podivné, protože jsme byli tak dlouho pryč. Pětadvacet let. San Francisco bylo první velkoměsto, kde jsem žil, a hodně se změnilo, přestože v lecčems zůstalo stejné. Když jsem se tam přestěhoval, připadalo mi veliké, když jsme viděli celý svět, bylo malé, čisté a prázdné.

Změnila se ve městě atmosféra od doby, kdy jste v něm začínali?
Ta je úplně pryč, nic z ní nezbylo, je úplně jiná, žijí tam samí yuppíci.

Chystáte nějaké další album?
Už máme novou desku, některé písně, co jsme dnes hráli, byly z ní. Zatím však nevyšla, dosud nemá ani název, ale vydáme ji na podzim.

Co vás inspirovalo při natáčení posledního alba?
Nové album vzniklo v Aténách, kde žiji, takže předpokládám, že se to na něm projevilo. Většina inspirace však přichází z nás samých a jen málo z toho, co se děje kolem nás. Dopředu si nejsme jisti, kam naše hudba půjde. Když skládáme, tak hodiny a hodiny improvizujeme a nikdy nevíme, co přijde. Ingredience, které se přidávají do výsledné směsi, jsou ale ovlivněny Aténami, kde jsme byli celou dobu.

Změnila Evropa způsob, kterým tvoříte?
Pro mě je obtížné rozlišovat mezi mnou samým a mojí hudbou, věci, které na mě působí jako na člověka, ovlivňují i to, co dělám. Na mé hudbě se to však až tak moc neprojevilo, ať jsem kdekoli, zůstávám sám sebou. Hudba vychází z mé mysli, z mého ducha, a vlastně nevím, odkud přichází. Přeji si, aby to tak zůstalo, aby hudba byla instinktivní. Vlastně nemám inspiraci. Vidím, co vidím, to samozřejmě působí na moje pocity a také na mou hudbu, ale nevím jak.

Před rokem jste říkal, že housle jsou vaším primárním nástrojem a svůj přístup k hudbě odvozujete právě od hry na housle. Proč jste 4_Ve_svete3tentokrát hrál více na kytaru? Housle jsou mým primárním nástrojem a kytara je až druhým. Na housle jsem začal hrát před dvaačtyřiceti lety, to mi bylo devět, a na kytaru až v jedenácti. Housle dál zůstávají mým primárním nástrojem. Tentokrát jsem hrál více na kytaru, protože máme hodně písní, kde zpívám, a to jde lépe s kytarou než s houslemi. Navíc jsou mnohdy housle nahrané v několika vrstvách a na koncertech nemohu hrát současně na troje housle. A na kytaru hraju rád, baví mě to. Těší mě tak, že náš repertoár je teď víc písňový.

Vadí vám, že některé skladby nemůžete uvádět na koncertech, protože se nedají věrně reprodukovat?
Ne, některá hudba vyznívá lépe nahraná, něco ani živě nevychází dobře. U některých druhů elektronické hudby ani neexistuje způsob, jak ji uvádět živě. Výsledným produktem je nahrávka.

Jak důležité jsou pro vás texty?
Hodně… Ale zas až tak ne…

Jak to myslíte?
Až na pár výjimek shledávám povídání o životě docela nudným. Příliš mnoho lidí příliš moc mluví, na světě je příliš mnoho poezie, špatné poezie – mám na mysli rap. Lidi pořád mluví, vezměte si jen i blablabla politiků. A tolik lidí píše písně na stejná témata typu ,má dívka mě opustila‘ nebo ,můj život nemá smysl‘. Nevidím důvod vytvářet další podobné věci, a tak při psaní používám náhodné generátory slov. Vede mě k tomu i to, že naše publikum je mezinárodní, na nové desce proto zpíváme některé písně v umělém jazyce. Moje nové sólové CD se zase jmenuje Glosolalia. V oblasti umělého jazyka nebo prajazyka teď pracuje hodně lidí, třeba Brian Eno. Když cítí, že hudba potřebuje zpěv, začne zpívat cokoli, co mu přijde na jazyk a z toho pak vytváří své texty.

Použití náhodného generátoru slovy mi připadá jako zmechanizované dada počítačového světa.
Já ale výsledky edituji, nenechávám je v hrubé podobě, jaká vychází z počítače. Počítač mi nabízí celé stránky slov, já je procházím a vidím, co je dobré. To pak použiju a dál upravím, třeba z toho udělám příběh.

Foto archiv

Přidat komentář