RUFUS WAINWRIGHT: Unfollow The Rules

BMG, 2020, 51:30

„Tatí, já jenom chci nedodržovat pravidla,“ pronesla Rufusova dcerka Viva Katherine. Postarala se tak o inspiraci songu Unfollow The Rules k romantickému filmovému dramatu Here And Now (2018). Načež se Wainwright po dlouhé době, kdy věnoval energii klasicizujícímu zhudebňování Shakespearových sonetů či psaní opery Hadrian, opět rozhoupal k celé písničkové popové kolekci. Na rozdíl od dceřina prohlášení však pravidla dodržuje, byť svoje vlastní. Přehledně totiž navazuje na desku Out Of The Game (2012), se vší aranžérskou pompou, světáckou dekadencí i retro nádechem. A stejně jako dříve, u Wainwrighta odkazy na good time music, tradiční pop i glam rock 70. let (Alone Time zní jak z repertoáru Queen) působí elegantně, přestože by člověk z daných ingrediencí předvídal vznik patetického škváru. Snad je to dáno ironií v textech jako Trouble In Paradise, ryjícího do módního průmyslu, snad nadhledem v samotném hlase.

Krásné srovnání nabízí titulní píseň, jejíž filmovou verzi zpívala představitelka hlavní role Sarah Jessica Parker. Když se tu Wainwright nostalgicky pokládá do refrénu, že „není žádný Herkules“ a veršů jako „občas se cítím, jako by se moje sérdce rozpadlo v prach“, zní to při vší vypjatosti i legračně – a nejde o kouzlo nechtěného, ani o parodii, ale o promyšlený záměr popsat pocit bolesti s uvolňující nadsázkou. Romantical Man zase vyzní jako meta-vtip, když autor vykresluje sebe sama „velkým“ hlasem a verši „jsem roman… romantický muž, i když bych si přál být sarkastický“. Pokud se objevují přirovnání Rufuse Wainwrighta k meziválečnému muzikálovému skladateli a textaři Cole Poretovi, mistrovi lehkých dvojsmyslů a skrytého humoru, nezní to už nijak absurdně. Ovšem z desky by měl radost i jeden z tchánů, Leonard Cohen. Nemluvě o vlastních Rufusových folkově přímočařejších rodičích. A posluchačích, které mistrovské balancování mezi „pokleslými“ žánry a přesvědčivou uměleckou výpovědí baví.

 

 

 

Přidat komentář