RŮZNÍ: Autorské jako lidové

Indies Scope, 2019, 75:46

Další díl ediční řady Malovaná truhla věnoval dramaturg Milan Páleš fenoménu moravských písní „zlidovělých, nebo záměrně autory nepřiznaných“. Vybíral jak ze „skvostů moravského folkloru, o kterých se řadu let nevědělo, že autor stále žije“, tak z nahrávek hudby stylizované, „směřující od folkloru k world music“.

Řekneme si možná, proč v prvním případě písní zlidovělých autora vůbec stopovat a jeho dílo zpětně vyčleňovat. Vždyť žádná lidová píseň nevyrostla sama z podhoubí, i když se na autora zapomnělo. Čím se od „skutečných lidovek“ liší zlidovělé písně V širém poli studánečka, Zasvítil měsíc nebo Bude večer, když náhodou víme, že je napsal „moravský hitmaker“ Fanoš Mikulecký. Jenže jak upozorňuje ve sleeve-note Klára Císaríková, on tu rozdíl je. Když si dáme dohromady zmíněné balady a třeba Vínečko bílé, nejznámější Mikuleckého „hit“ (na CD asi pro notorickou známost příběhu písně nezařazený), rozeznáme autorský rukopis. Nebo si ho aspoň zpětně sugerujeme. Každopádně však zůstal otisk autorova záměru jasnější (ač styl písní přirozeně vyrůstal z místně specifické folklorní melodiky a tematiky) než v případě o generace starších lidových písní, které kolektivních paměť a vlastní vklady lidových zpěváků postupně přetvářely do obecnější podoby.

Mnohem nápadněji však nejen s folklorem, ale i se zlidovělými písněmi kontrastují skladby přiznaně ohlasové. dherná Pavlicova píseň Člověk a země, působivě dramaticky vystavěná Friedlova Kyčera nebo Kočkův strhující Zbojnický zvrtek jasně inzerují, že nejsou lidové, jen využívají folklorní prvky. Na zlidovění jsou příliš kompozičně sofistikované a členité. Proto asi ani nezlidoví, což jim ovšem nijak neubírá na kvalitě. Jen jde o jiný druh kvality. Na CD se tak setkávají dva zcela odlišné proudy „autorských jako lidových“. Vůbec to však neznamená, že by dramaturgie ve stylu Mikulecký v jedné truhle s Pavlicou nefungovala. Naopak, pestrá popularizační kompilace se poslouchá velmi dobře.

Napsat komentář