Angličan Mark Shreeve (2. 6. 1957 – 31. 8. 2022) byl bezpochybně velkou a ctěnou personou v nejširším poli elektronické hudby. Ne darmo jeho přátelé a souputníci v názvu této pocty uvedli Berlin. Je to jasné nasměrování k tzv. Berlínské škole, odnoži krautrocku 70. let, která Marka nejvíc zasáhla a vybudila k vlastní tvorbě. Patřil k první generaci syntezátorových solitérů inspirovaných Klausem Schulzem a tím nejlepším z Tangerine Dream. Tisíce hodin trávil jako pravý badatel v domácím studiu plném kabelů a přerůzných anologových nástrojů/strojů propojuje je do té snad nejnepravděpodobnější, ale ve výsledku geniální inovativní zvukové souhry. Kromě sólových prací – 15 alb od roku 1980 – fungoval s bratrem Julianem v experimentálně rozmáchlém duu Redshift či niterně out-of intenzivně vyšperkovaném projektu ARC s Ianem Boddym.
Na tomto tributním počinu demonstrují Markovu hudební ideu i zmíněné kapely. Úvodní bezmála dvanáctiminutovka Quenzer od Redshift a závěrečná, zde poprvé prezentovaná sólová věc Marka Shreevea The Battle Files možná zasvěceným přijdou povědomé pro svou sekvencerovou hbitost a provedení, zatímco Fractured od ARC zní přímo z pódia s hybným kouzlem živého vystoupení. Už jen tato triáda je monstrózní! Jsou tu mistři přátelé, kteří jen pro tohle album a s tepoucím srdcem stvořili kompozice, smekajíce tím pomyslné klobouky vévodovi. Ian Boddy v Memory Lane jako by navrací evokaci samotného Shreeva a jeho vtělení se do počátků hypnotiky s překrásnou klenbou skladby. Jasun Martz zase s dvanáctiminutovou dramaturgicky mistrózní elektronickou mikrosymfonií In Transience vystoupá až na vrchol. Ač autoři/tvůrci tohoto projektu jsou generačně i technologicko-hudebně z různých líhní, každá skladba ctí melodiku a dynamiku po svém. Žádná kopírka, ale nové originální věci složené a nahrané pro tuhle slavnost. Kromě pocty Marku Shreevovi je album i charitativním projektem, jehož výtěžek půjde na podporu výzkumu rakoviny.