RŮZNÍ: Iʼm Not Here To Hunt Rabbits

Když něco z pohledu jiných děláte špatně, ještě to neznamená, že to bude špatné. Třeba kytaristé z Botswany, jediní svého druhu: vystačí si se čtyřmi strunami, základními akordy, nástroj si naklánějí k sobě a prsty levé ruky jim z vrchu kmitají v kombinaci přibližně známého prstokladu, slidovaní a ťukání jak na cimbál, čímž to nekončí: mají v rukávu ještě údery otevřenou dlaní, loktem, pěstí nebo hlazení hřbetem ruky. Každopádně dosahují tak vrstevnatého zvuku, že nevidět je, nikdo vás nepřesvědčí o poslechu pouze jednoho hráče. Že se tak trochu jedná o show, to aby si vydělali co nejvíc peněz, potvrzuje i nizozemský kytarista Johannes Vollebregt, vyprávějící, jak dokonce zažil chlapa hrajícího s nohou za krkem. Od roku 2009 uvádí kytaristy na YouTube a skladba Happy New Year! s prstovou akrobatkou Ronnie nastřádala přes milión zhlédnutí, což k natočení alba přesvědčilo amerického producenta Davida Aglowa.

 

Než přejdete k myšlence na lokální kratochvíli, nafouknutou do dalšího worldmusikového zázraku, nechte si to vysvětlit. Bluesmany pak možná překvapí, kolik styčných bodů mezi mississippským hill country blues a kytaristy z Botswany existuje. Američané mají své juke jointy, čtyřstrunní virtuózové zase shebeens a okolo náleven v chudinských předměstích metropole Gaborone vyrostla od konce 19. století komunita lidových, pro sprosté slovo v jazyku setswana daleko nechodících songwriterů, vydělávajících si na živobytí hraním po ulicích a na terasách shebeens. Nástroje si nejprve podomácku vyráběli ze všeho, co jim přišlo pod ruku a vrchní basovou strunu dodnes nahrazují brzdovým lankem, teprve později přešli ke kytarám. Městské kapely o „psance z předměstí“ nestály a ti si zatím v ústraní v klidu pracovali na svém „orchestrálním zvuku“. Nikdo přitom nedokáže pořádně vysvětlit, kde se v Botswaně vzal, a sami kytaristé z báječného alba s rozsáhlým doprovodným textem odkazují do minulosti – na starší hráče. Podoba s roztančenými jihoafrickými styly a hypnotickými rytmy mbira music ze Zimbabwe vás ale trkne.

 

 

Piranha Records, 2018, 53:08

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *