RYMDEN: Valleys And Mountains

Jazzland Recordings, 2023, 43:58

Můžeme se ofrňovat nad označením „skandinávská superskupina“, jež obec novinářská přiřkla triu Rymden, ale když spolupráce výrazných osobností tak skvěle funguje, je zprofanovaný termín na místě. Hybatel severské podoby nu-jazzu, norský klávesista Bugge Wesseltoft, a švédská rytmika Dan Bergnlund a Magnus Öström, proslavená v kultovním Esbjörn Svensson Triu, od roku 2017 příkladně potlačuje ega. Na v pořadí pátém albu dotahují Rymden vizi sestavy bez leaderů a sidemanů, bez hlavního skladatele, dávající do společné tvorby maximum invence a autorských nápadů i vzájemného respektu. A když ještě do úvodní skladby The Hike přizvou starého známého Johna Scofielda, je to nejen „hvězdně super“. I Sco jde totiž po náladě a příkladně slouží snivosti celkového soundu, aniž by rušivě vytrčoval.

V názvu alba Valleys And Mountains (Údolí a hory) nemusíme prý hledat žádné dvojsmysly a složitosti. Zatímco na předchozích albech se trio vydávalo na lehce psychedelické cesty do kosmického prostoru nebo vnitřních světů, tentokrát si stanovilo pozemskou (nikoliv přízemní) koncepci: „Vlastně jde o poctu přírodě. Poctu, která nezastírá jisté dětské kvality vnímání. Pocity radostného nadšení a svobody, neotřesené naším materialisticko-digitálním světem a nekonečným bombardováním zbytečnými des-/mis-/informacemi.“ Odtud i názvy jednotlivých impresí A Walk In The Woods, The Mountain nebo Song From The Valley. Rymden tu komponují spíš atmosféru a krajinomalbu než tradičně pojatá témata.

Vážně nádherný hudební trek (The Hike) přes malebná údolíčka a velebná horstva. Co čeká na jeho konci? Poslední symbolická kompozice Himmel se skutečně nebesky líbeznou melodií, nesenou smyčcem hraným Berglundovým kontrabasem. Což nemyslím ironicky. Ona „líbeznost“ nemusí znamenat stupidní easy listening. Jasně, že v podání Rymden o žádnou povrchní podbízivost nejde.

Přidat komentář