Radek Kopel patří k nejvýznamnějším představitelům tuzemského improvizovaného industriálního noisu. Hlukovým strukturám dokázal vtisknout vlastní pojetí, hodně pracoval s kontrastem, texturou a zlomy. I když svou tvorbu stále vypilovával, v posledních letech se začínal opakovat. NC stroj proto přináší potřebnou změnu. Kopel začal experimentovat s bicími automaty, sekvencery a semimodulárními syntezátory.
Většina z třinácti skladeb má jasný rytmus, i když notně přerývaný, klopýtavý. Jednotlivé zvuky a ruchy mají větší prostor, i když vespod většinou bublá, bručí nebo chrčí nějaký oscilátor či generátor šumu.
