SAKOBI: Banzai!

Kytarista Vilém Spilka si zřejmě s Karlem Effou zazpíval semaforský song „…když pátá struna praskla, čtyři postačí…“ – a na novince hraje na basu. Album je pojato „dálněvýchodní stylizací“ bookletu s takovou důsledností, že i disk je červený jako slunce na státní vlajce Nipponkoku a bez popisu. Rovněž japonsky znějící název tria vznikl kombinací SAxofon-KOntrabas-BIcí a Banzai je zvoláním sláva či hurá! A teď k hudbě: autorem sedmi z deseti skladeb je Vilém Spilka, po jedné přispěli saxofonista Radek zapadlo a bicista Martin Kleibl a CD uzavírá ryzí swingový americký standard Autumn In New York. Hudebně vše předestře prolog první skladby Kukaido hraný na basu a jednoznačná melodie sopránky. Marná sláva – melodika japonské hudby, klasiky i folklorní je přítulná, lze říci krásná. Ve dne a v noci však hudbu vrací do bopovějšího modu, delším sólem se vyžije Vilém Spilka, barvu skladbě dodá tenorsaxofon, osvěžující explozivní hru předvede Kleibl. Saxofonista Zapadlo zde, ostatně jako ve všech skladbách, svou invencí a melodickou hrou dokládá, že patří k našim nejlepším sólistům. Při Beguin aus Brünn se mi z podvědomí vynořily hned dva zážitky: setkání s orchestrem Carly Bleyové na Jazz Jamboree ´81 a hudba v jistém baru ve Špindlerově Mlýně v tutéž dobu. Napadá mě ještě saxofonista Takeru Muraoka s opačnou cestou – od japonského folkloru k americkému jazzu. Moravští jazzmani ovšem neopomínají své kořeny – proto zde zazní rytmicky těžkotonážní Hanácké gospel a „sklípkově“ zasněné Velkomoravské blues. Skladba Na cestě nás latinsky tanečně vede impresionistickou Cestou za modrým sluncem; melodické sólo tenorsaxofonu je doplněno žhavým sólem bicích. Poklusem Říšského funku se dostaneme k Bulharskému valčíku, rovněž decentně „funkujícímu“, až skončíme, kde to vše s touto hudbou začíná, na broadwayském Podzimu v New Yorku roku 1934. Příjemně znějící hudba s okamžiky pro labužníky, vhodné k pseudoorientální modulaci večírku.