V osmdesátých letech patřil Petr Randula k nejzajímavějším postavám českého alternativního rocku, účinkoval mj. v brněnských kapelách Třírychlostní Pepíček a Ještě jsme se nedohodli. Pak se však přestal hudbě aktivně věnovat. Houslista Václav Košťál působil roku 1983 ve valašskomeziříčské skupině Sbor hudby, prošel řadou dalších místních seskupení (třeba Betula pendula). Když Randula v roce 2015 zase začal hrát na syntezátor, dohodli se s Košťálem, že Sbor hudby obnoví. Po pár letech přibrali baskytaristu Jiřího Prokše, někdejšího Randulova spoluhráče z Třírychlostního Pepíčka. Jejich první album zachycuje asi čtvrtinu současného koncertního repertoáru.
Sbor hudby bez zábran mísí žánry, hraje kusy staré i nové, písničky i komplikovaně strukturované skladby. Album Na stolku v herně přináší posluchačsky vstřícnější, v podstatě rockovou tvorbu. Provokativní píseň Lepší ruka zdravá vyšla roku 1985 na desce v Itálii, teď ji konečně natočili i studiově, s hostujícími přáteli Mikolášem Chadimou a Petrem Fialou. Nová verze je méně drásavá, výrazně přearanžovaná, ale rozhodně zdařilá – stejně jako další zapomenutá perla z dob Třírychlostního Pepíčka Červený stan.
Konzervativnější, skoro až šansonovou podobu Sboru hudby představují zhudebněné básně Fráni Šrámka, Vítězslava Nezvala a Václava Hraběte. Randula není nějak výjimečný zpěvák, texty však podává s opravdovým pochopením a adekvátním výrazem. Celkový zvuk v mnohém evokuje raná osmdesátá léta, kombinace houslí a syntezátoru připomíná Tuxedomoon, ale zároveň to nepůsobí jako retro. Album nemá slabší místa, což je dáno už tím, že ho většinou tvoří lety prověřené skladby. Pokud však Sbor hudby vydá další skladby, které již hraje na koncertech, ukáže se jeho odvaha vstupovat i na tenký led radikálních experimentů.