Nevídané! U takovýchto hudebních person, co rovnýma nohama hrrr vskočily na vířící kolotoč avant-musica nova či jak to nazvat, by se dalo čekat na osobních webových stránkách monstrózně zahlcenou biografii. Ne. Jen tyto lakonické řádky: Narodil se (*1960) a vyrostl v Chicagu. Od 16 do 23 let působil v rockových a free-jazzových skupinách, kde hrál na kytaru, dechové nástroje a perkuse. Přestěhoval se do Madisonu ve Wisconsinu. Následných 15 let přestal vystupovat, ale příležitostně studoval hudbu. Znovu začal koncertovat a nahrávat. Přestěhoval se do Kolína nad Rýnem v Německu.
Klik na diskografii pak otevře oči, které to osobnosti s ním, potažmo s jeho bandem od 90. let nahrávaly – mj. Elliot Sharp, Michael Formanek, João Lobo, Matthias Schubert, Christina Fuchs, Axel Lindner, Radek Stawarz ad.
Neslýchané! Scott Fields je sice v základu studovaný kytarista, dnes určitě víc skladatel, dirigent a zde i libretista. Sand je modulární kompozice o devíti částech, spíše vrstvách, pojmenovaných lakonicky Sand 1, Sand 2 atd., nahraná živě v malém kolínském polykulturním centru Alte Feuerwache. Třiadvacet muzikantů v notačně daných polohách i jejich improvizačních pasáží pro(k)línají dle Fieldsových dirigentských příkazů vlnivě, úskočně, omluvně, vratně i zvratně své mimo disonance a návraty k bázi. Ta tam totiž je! V příkladu Sand 3 může zprvu znít jen jako zkouška orchestru nebo nerozluštitelné klevetné mysteriózní zaříkávání dávných mágů s vůdčím ženským altem. V Sand 4 neurvale bojuje alstaxofon s tenorsaxem nad hučným prahem jednotónového zvuku varhan (možná violincello?, trombón à la didgeridoo?, nevím, ale varhany nejsou na soupisce). Dvojitý smyčcový kvartet, dva kontrabasy, dřevěné dechové nástroje, žestě, tři elektrické kytary a tři zpěváci. Groovy i melodika jsou předepsané. Byť všichni sem tam v řádcích kličkami ořou do unikavých impro-kontrapunktických polí, nikdy se neprolnou do nezřízené změti, dirigent Fields dohlíží.