SEXMOB: Cultural Capital

Ne, že by Sexmob nehráli na předchozích deskách vlastní kompozice, ale vždy oživili repertoár řádně vypečenými coververzemi. Předělávkami zároveň muzikantsky vytříbenými, aranžérsky nápaditými, a přitom v nejlepším smyslu slova komickými díky povětšinou parodickému uchopení. Pokud tedy nešlo rovnou o celé tribute album. Titul Cultural Capital obsahující výhradně autorské kompozice šéfa Stevena Bernsteina tudíž představuje pro kapelu novum. Ovšem pokud má posluchač obavy, že deska nezpestřená habaďůrou ve stylu Rolling Stones nebo dokonce ABBA podle Sexmob nebude dostatečně zábavná, strachuje se zbytečně.

Především, Bernstein se tu pochlubil ohromnou melodickou invencí. Řada nápěvů, například Step Apache nad latinským půdorysem, se přepracovaným popovým hitům chytlavostí vyrovná. Pro výrazovou procítěnost všech čtyř muzikantů a „pokládání se“ do interpretace platí totéž: například přehrávaný až přeháněný bluesový stereotyp v kompozici Bari Si vykouzlí úsměv stejně spolehlivě, jako v nedávné minulosti „sexmobí“ hrátky s motivy Nina Roty z Felliniho filmů. Cit pro absurditu přitom nikdy nezabije onu nosnou „líbivost“.

Nepřestává také udivovat, jak bohatou zvukomalbu kvarteto vykresluje i bez harmonického nástroje, byť v případě desky přece jen harmonie trochu zmnožilo. To, když basista Tony Scherr pomocí playbacku občas natočil i kytaru.

A že se nedá třeba psychedelický rock hrát na snižcovou trubku, saxofon, basu a bubny? Omyl, skladba SF zní jako přesvědčivá pocta lysergové scéně San Francisca a Bay Area (nebo jako kutálka na tripu, vyberte si), kde Bernstein, byť dnes hrdý obyvatel newyorského downtownu, vyrůstal a sbíral formativní zkušenosti. „Jsou to moje kořeny. Když jsem byl malej, kolem hrály všechny ty psychedelicko-bluesové party jako Quicksilver Messenger Service, Sons Of Champlin, The Loading Zone nebo Moby Grape… o tom tahle píseň je,“ vysvětluje Bernstein v tiskové zprávě k albu.

Že nové kusy perfektně fungují naživo už i u nás Sexmob předvedli díky vydařené poslední zastávce 26. září v Jazz Docku. Koncentrovanější a sevřenější studiová nahrávka je pochopitelně dobrá jiným způsobem, ale ctitele poťouchle avantgardní estetiky Sexmob potěší stejně. I v úspornější studiové podobě totiž zůstává zachována živelná veselost „nástrojové komunikace“ těch čtyř.

 

Rex Records, 2017, 48:14

Přidat komentář